Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tv"Chlape, brzdi!" říkám si v duchu a brzdím očima místo něj. "On tu vracečku snad vůbec nevidí!" nadávám si, kde to sedím a děkuji mechanikovi, který mě připoutal do sedačky navigátora tlustými popruhy tak, že jsem se nemohl ani nadechnout. Až se ta fabie převrátí, zůstanu v sedačce hlavou dolů, ale jinak snad bez úhony. To už se asi nepůjde říct o mých kalhotách...
Do zatáčky pod plynem
Brzdy, z trojky dvojka, auto dveřmi napřed a už zase plný plyn. Nevím, jak to tovární pilot škodovácké fabie Juho Hänninen dělá, ale zase to stihl vybrat a řítíme se dál. Ohřebíkovanými gumami trhá 285 koní vyladěného dvoulitru ledovou krustu zkušebního okruhu. Trochu mě znervózňuje, že dvousetmetrová rovinka, kde Fabia S2000 atakuje stovku, končí 180stupňovou zatáčkou a pak už je jen ledová voda jezera Hintersee, v jehož těsné blízkosti trať stojí. Ale dobrý, zatím jedeme a Juho koupání v mrazu, do kterého prší i sněží zároveň, neplánuje. Pokud tedy nemá plavky pod overalem.
Bude u monackého kasina první Škoda, nebo Peugeot?Sledujte Rallye Monte Carlo na iDNES.cz Soutěž startuje ve středu 19. ledna ráno ve městě Valence, na posádky čeká 13 rychlostních zkoušek o délce 337 kilometrů. Vrcholem bude slavná Noc dlouhých ohňů, která se jede v noci z pátku na sobotu v horách nad Monte Carlem. |
Po sérii esíček a muldy, kde se auto téměř odlepuje od země, se řítíme ke kraji lesa dvojicí rychlých táhlých zatáček. Při pohledu na digitální rychloměr, který je umístěný na podlaze a jehož údaje řidiče evidentně vůbec nezajímají, se mi vybavuje pohled na padající novinářku, která se snažila přejít ledovou dráhu zkušebního okruhu a rozplácla se jak široká, tak dlouhá. Chodit se po tom nedá, a oni po tom jezdí jak blázni!
Pořád na plynu
Trochu se to podobá ploché dráze. Motorky ale jezdí kolem dokola, všude mají mantinely a jejich gumy jsou prošpikované dlouhými hřebíky. Chápu, že pár pětimilimetrových hrotů na každé gumě fabii pomůže, ale tohle je moc. Navíc kvůli oblevě je led zalitý ještě vrstvou vody a povrch jak namydlený. To už jsme ale v pravoúhlé zatáčce pod lesem a scénář se opakuje. Bez spojky dvojka (u sekvenční převodovky je to v závodě ztráta času), levou nohou brzda a do toho pořád pravou nohou plyn. Všímám si ještě řidičových botek, které připomínají spíš "piškoty" balerín. Když ale vidím tanec obou nohou po pedálech, chápu, proč je mají.
Juho Hänninen a jeho stájový kolega Jan Kopecký jedou trať už asi posté a začínají si ji opravdu vychutnávat. Bohužel k mojí smůle. Tempo ranních rozjížděk se s těmi odpoledními nedá srovnat. Jezdci by ji mohli jet už se zavřenýma očima, do toho ta obleva, déšť a výměna pneumatik – prý, aby to líp sedělo. Nikdo už ale neřekl, že budeme také ještě rychlejší.
V bočním letu opouštíme příkrov lesa, poslední zatáčka a konečně Juho sundavá nohu z plynu. Usmívá se. Já už teď také. Děkuji za nevšední zážitek a přeji celému týmu úspěch na Rallye Monte Carlo, která dnes startuje. Sedět bych vedle něj ale při závodě nechtěl.
