"Těším se, po dvou letech je to pro mě nová výzva. Řekl bych dokonce, že nový začátek,“ hlásí dvacetiletý stoper, kterého do Evropy vyslalo Brno.
Jak na dva roky v Itálii budete vzpomínat? V dobrém, nebo spíš ve zlém?
Na takovou zem jako Itálie určitě nebudu vzpomínat negativně.
I když jsem nenastupoval v Serii A, tak převládají pozitiva. Naučil jsem se řeč a bylo to pro mě přínosem i po fotbalové stránce. Možná trošku lituju posledního půlroku nebo roku, kdy už jsem se tam trápil.
Po prvním roce jste říkal, že jde všechno podle plánu, ale šance v prvním týmu nepřicházela ani potom. Mluvil jste o své pozici třeba s trenérem Prandellim?
S trenérem jsem za ty dva roky nemluvil ani jednou. Všechno šlo přes sportovního ředitele Corvina, který měl na starosti hráče a jejich přestupy. Ten mi pořád říkal, že šance přijde, ať na sobě makám, ale k ničemu to nevedlo.
To muselo být ubíjející.
Přesně jak říkáte. V posledním půlroce už jsem nechodil hrát ani za béčko, to už byla taková konečná. To už jsem se modlil, ať je červen, abych mohl někam na hostování.
Jak se fotbalista ve vašem věku vyrovnává s tím, že nemůže hrát, i když je zdravý?
Velkou oporou mi byla přítelkyně, která se mnou byla celou dobu.
A také byly alespoň nějaké srazy nároďáku do jednadvaceti let, kde jsem se trochu odreagoval.
Ve Fiorentině jste celou dobu trénoval s prvním týmem. Jaké bylo stát na hřišti s hvězdami evropského formátu?
I když jsem tam byl nejmladší, tak se nade mě rozhodně nikdo nepovyšoval nebo něco podobného. Mutu, Gilardino, Frey, to jsou všechno úplně normální kluci a nedávali mi vůbec najevo, že bych byl něco míň. Za celé dva roky jsem neměl žádný incident, všechno bylo úplně v pohodě.
Cítíte, že vám Itálie po fotbalové stránce pomohla, i když jste nehrál?
Určitě, hodně mi daly ty tréninky. Bránit Mutua nebo Gilardina pro mě byla velká škola. I co jsem se bavil s různými trenéry, tak všichni říkali, že jsem se tam zlepšil. Po této stránce to hodnotím pozitivně.
V čem konkrétně jste se zlepšil?
Hodně mi dala italská taktika. Itálie je proslulá tím, že si v ní na taktice zakládají, to mi dalo hodně. A zlepšil jsem i techniku s míčem.
Nyní jdete do Anderlechtu. Víte, co od vás očekává?
Nevím, co očekávají, ale pan Zíka (Mazuchův agent) mi říkal, že mě hodně sledovali a mají o mně celou složku. Sledovali mě už od mistrovství světa dvacetiletých v Kanadě, takže o mně mají hodně informací. Myslím, že vědí, co dělají, a moje šance snad přijde. Ne jako v Itálii.
Rýsovala se vám i jiná možnost než Anderlecht?
Měl jsem dvě konkrétní nabídky, ta druhá byla z Anglie. Ale větší šance hrát je určitě v Anderlechtu.
Jak na dva roky v Itálii budete vzpomínat? V dobrém, nebo spíš ve zlém?
Na takovou zem jako Itálie určitě nebudu vzpomínat negativně.
I když jsem nenastupoval v Serii A, tak převládají pozitiva. Naučil jsem se řeč a bylo to pro mě přínosem i po fotbalové stránce. Možná trošku lituju posledního půlroku nebo roku, kdy už jsem se tam trápil.
Po prvním roce jste říkal, že jde všechno podle plánu, ale šance v prvním týmu nepřicházela ani potom. Mluvil jste o své pozici třeba s trenérem Prandellim?
S trenérem jsem za ty dva roky nemluvil ani jednou. Všechno šlo přes sportovního ředitele Corvina, který měl na starosti hráče a jejich přestupy. Ten mi pořád říkal, že šance přijde, ať na sobě makám, ale k ničemu to nevedlo.
To muselo být ubíjející.
Přesně jak říkáte. V posledním půlroce už jsem nechodil hrát ani za béčko, to už byla taková konečná. To už jsem se modlil, ať je červen, abych mohl někam na hostování.
Jak se fotbalista ve vašem věku vyrovnává s tím, že nemůže hrát, i když je zdravý?
Velkou oporou mi byla přítelkyně, která se mnou byla celou dobu.
A také byly alespoň nějaké srazy nároďáku do jednadvaceti let, kde jsem se trochu odreagoval.
Ve Fiorentině jste celou dobu trénoval s prvním týmem. Jaké bylo stát na hřišti s hvězdami evropského formátu?
I když jsem tam byl nejmladší, tak se nade mě rozhodně nikdo nepovyšoval nebo něco podobného. Mutu, Gilardino, Frey, to jsou všechno úplně normální kluci a nedávali mi vůbec najevo, že bych byl něco míň. Za celé dva roky jsem neměl žádný incident, všechno bylo úplně v pohodě.
Cítíte, že vám Itálie po fotbalové stránce pomohla, i když jste nehrál?
Určitě, hodně mi daly ty tréninky. Bránit Mutua nebo Gilardina pro mě byla velká škola. I co jsem se bavil s různými trenéry, tak všichni říkali, že jsem se tam zlepšil. Po této stránce to hodnotím pozitivně.
V čem konkrétně jste se zlepšil?
Hodně mi dala italská taktika. Itálie je proslulá tím, že si v ní na taktice zakládají, to mi dalo hodně. A zlepšil jsem i techniku s míčem.
Nyní jdete do Anderlechtu. Víte, co od vás očekává?
Nevím, co očekávají, ale pan Zíka (Mazuchův agent) mi říkal, že mě hodně sledovali a mají o mně celou složku. Sledovali mě už od mistrovství světa dvacetiletých v Kanadě, takže o mně mají hodně informací. Myslím, že vědí, co dělají, a moje šance snad přijde. Ne jako v Itálii.
Rýsovala se vám i jiná možnost než Anderlecht?
Měl jsem dvě konkrétní nabídky, ta druhá byla z Anglie. Ale větší šance hrát je určitě v Anderlechtu.
