Víru, že jejich duchovní vůdce znovu usedne na trůn v monumentální lhaské Potále, nahlodaly silné pochybnosti. Srdce ani duši si však většina Tibeťanů dosud vzít nenechala, čínské přesile vzdorují se stejnou odhodlaností jako v roce 1959. Jen chmur a deprese je nějak víc a víc.
"Stále cítíme mezi námi a Číňany nepřekročitelnou propast," říká mi vytáhlý Lobsang v útulné hospůdce kousek od legendárního chrámu Džókhang v tibetské Lhase. Jeho dlouhovlasí přátelé kolem stolu kývají na souhlas. "Číňané nikdy nepochopí nás ani naše náboženství. Hledí na nás jen jako na nevzdělanou a špinavou spodinu," dodává.
Mrak nad Tibetem
Temnou místnost vzadu v domě osvětluje jen pár improvizovaných svícínků a tradiční hudba propašovaná z indické Dharamsaly, exilového sídla dalajlamy, dodává lokálu přízračnou chrámovou atmosféru.
Tohle místo stranou velkoměstského ruchu je pro partičku místních rebelů jakousi oázou svobody. Pouštějí si tu zakázané zpěváky a diskutují o tématech, jež jsou venku za oknem přísně tabu. Avšak jen mezi sebou – policejních agentů je prý všude dost a dost.
I když jsou mladí, optimismem nehýří. "Nad Tibetem visí těžký temný mrak, visí tu už dlouho, moc dlouho," medituje nad šálkem pověstného čaje s jačím máslem Lobsangův přítel Tsering. "Někdy mám pocit, že se s tím už nedá nic dělat, že Tibet, jeho kultura, tradice, všechno je definitivně zničeno čínskými novotami a nikoho to nezajímá," míní s velice neobvyklou otevřeností. "Pak si ale řeknu, že je ještě naděje, že to nesmíme vzdát."
Tihle mladí lidé netrpí nějakou přehnanou nenávistí vůči Číně. Striktně rozlišují mezi obyčejnými čínskými přistěhovalci, kteří přišli do Tibetu za obživou, a novodobými kolonizátory, již touží drsnou himálajskou zemi změnit k obrazu pekingských vládců, aniž by se ptali na názor jejích obyvatel.
Moderní čínské město Lhasa
Dlužno dodat, že ve Lhase, bájném "městě bohů", se jim to už téměř podařilo. Lhasa je moderní čínské město, říkám si druhý den, když kráčím po předlouhé Beijing Donglu, ale zní mi to nějak hloupě. Tak jinak: Lhasa vypadá jako moderní čínské město. Stále se nějak ošívám, přitom obě věty jsou pravdivé.
Lhasa, město neřesti
Bohužel, dodali by mnozí s nostalgickým vztahem k Tibetu. "Hallo, mister," vypískne zmalovaná ženština se silným čínským přízvukem. "Jen vstupte, zahrajeme si," zamrká a významně se zhoupne v bocích.
Uvnitř karaokového baru, příznačně nazvaného U Červené taneční botičky, vrhá několik mužů zamilované pohledy na dvě dívky v minisukních, smyslně tančící v mračnech cigaretového dýmu na prastarý hit Michaela Jacksona.
Na chvíli můžete zapomenout, že jste ve Lhase, duchovním centru tibetského světa. Brzy zjistíte, že duchovního tu tolik není. A pokud ano, je to dobře zamaskované. Po prašné ulici se loudají tři mniši. Sladká cizí melodie linoucí se z tlumeně osvětleného baru je přinutí zastavit. Chvíli nehnutě civí a pak se šouravě vydávají dál.
Las Vegas východu
Lhasa se z malého tradičního sídla dalajlamů proměnila v jakési Las Vegas Východu. Moderní město pohltilo staré, z lamaistické utopie byl stvořen čínský komplex. Tradiční tibetská čtvrť se smrskla na méně než pět procent celkové rozlohy. Jeden Tibeťan napočítal jen podél hlavní lhaské třídy 238 tanečních klubů, diskoték a karaokových barů. A 658 často skrytých bordelů. Dnes by nedopadl hůř. Tykadla globální popkultury poháněné čínským byznysem se pomalu šíří i na venkov.
"Nechceme Lhasu zakonzervovat, každé město se nějak mění a vyvíjí," říká Lobsang při pohledu na otáčející se jeřáby, které s raketovou rychlostí budují nová nákupní centra a panelová sídliště. "Ovšem tohle není ani necitlivost, to je zvěrstvo," ukazuje bezmocně kolem.
Lhasa působí i jako město, v němž se odehrávají manévry. Po zuby ozbrojení policisté hlídkují na každé křižovatce, srdcem tibetské čtvrti pravidelně procházejí desetičlenné oddíly s namířenými samopaly. I tak vypadá "stabilní situace".
Dalajlama se bojí násilíTibetský duchovní vůdce dalajlama se obává vypuknutí násilí v Tibetu, podle něj by k němu mohlo dojít v kterémkoli okamžiku. "Velmi se obávám. Mnoho čínských občanů se ozbrojilo a jsou připraveni střílet. Je to velmi napjatá situace," řekl dalajlama o víkendu, krátce před 50. výročím svého odchodu do indického exilu (připadá na zítřek) a rok poté, co protesty proti čínské vládě v tibetské metropoli Lhase přerostly v krvavé násilnosti. |
Čínští představitelé říkají, že nepokoje jsou teď nepravděpodobné, a popřeli, že by se kvůli výročí v regionu navýšil počet bezpečnostních jednotek. Peking označuje dalajlamu za separatistu a nařkl ho z podněcování povstání. Tibetský duchovní vůdce je mezinárodním symbolem a trnem v oku čínských úřadů. Dalajlama nežádá nezávislost Tibetu, pouze širokou autonomii v rámci Číny. 
