Názory, které musí vzdělaný a kritický čtenář považovat za zcela okrajové, jsou v očích běžného čtenáře otištěním v Kavárně pasovány na ono skutečné intelektuálno. Nesmíme zapomenout, že mnozí celkem vzdělaní občané ČR považují přílohu Kavárna za četbu o tom, jaký svět skutečně je, a odkládají ji s pocitem, jak se zase vzdělali.
Záludné představení
"Serióznost" Grzegorze Górnyho je podpořena stylem rozhovoru: Górny je představen jako "novinář, esejista a filmař", tedy někdo, kdo bude patrně velice vzdělaný a jistě nezávislý. Na rozdíl od běžných rozhovorů tohoto listu s politiky s Górnym autor rozhovoru nepolemizuje, spíš mu klade souhlasné otázky. Z názvu rozhovoru ani není patrné, že se bude jednat o neokonzervativní propagandu.
Rozhovor má název Jsou Poláci jako Marťané na Venuši? - a podtitul Novinář a esejista a filmař Grzegorz Górny uvažuje například o tom, v čem se Poláci podobají Američanům a Irům. Vedle seriózní fotografie autora je napsána uvozující věta: "V judaizmu a křesťanství máme desatero božích přikázání s pátým přikázáním nezabiješ!, islám dekalog nepřijal." Podle těchto dvou informací by čtenář spíš čekal rozhovor o polské kultuře a rozdílech mezi křesťanstvím a islámem.
Antisemitizmus 21. století
A nyní pojďme ke zřejmým nepravdám a manipulacím v rozhovoru obsaženým: Podle Górnyho vnímají Američané a nepochybně i on Evropu jako nemocný kontinent, který se "odvrací od svých hodnot a páchá demografickou sebevraždu". Slyšel jsem mnohokrát tyto řeči, ale nízká porodnost se týká i bílé americké populace. Prý, budou-li Evropané postupovat jako doposud, bude tu brzy místo Evropy Eurabia. Antiarabizmus, tento antisemitizmus 21. století, samozřejmě nikdy nesmí v neokonzervativní propagandě chybět. Přeci jenom vím něco o demografii a je zřejmé, že aby šla změna čistě demografickou cestou, trvalo by hezkých pár staletí, něž by arabská populace v Evropě převážila.
Ale dějiny jdou daleko rychleji než demografické procesy a informace, že Arabů bude v Evropě v roce 2100 30 procent, je asi tak relevantní, jako pokud bychom z demografických dat mezi léty 1900 a 1930 počítali, kolik bude sudetských Němců v Československu v roce 2000. Chyba demografického redukcionizmu tkví v tom, že má vždy tendenci pojímat politiku jako cosi neměnného.
Absurdita strašení Eurábiií navíc obzvláště vysvítá v ČR. Zatímco v jižní Evropě jde z této věci vytloukat politický kapitál, pokus zavést toto téma do veřejného diskurzu v ČR je úsměvný, a pakliže se skutečně i zde uchytil, ukazuje to jenom obrovskou sílu pravicové ideologie v našem veřejném prostoru.
Tahle země mě poučovat nebude!
Podle Američanů (a asi i podle Górnyho) se prý evropský kontinent nachází v hluboké morální krizi. Ne, pane Górny, o morální krizi mě nebude poučovat země, která nelegálně vězní desítky lidí v Guantanámu, která má legalizovány určité formy mučení a která pravidelně vojensky napadá jiné země. Američané se prý na nás Evropany "dívají s určitým soucitem" jako na někoho, kdo jde do záhuby a sám si to ani nechce připustit. O tom, že jde někdo do záhuby, mě nebude poučovat země, která má několik tisíc vojáků padlých ve válce i přesto, že má nejlépe vyzbrojenou armádu světa, která se je hlavním viníkem globálního oteplování a jejíž měna ztratila za posledních pět let polovinu své hodnoty.
Górny cituje se zřejmou sympatií americký názor, že určitou naději na změnu lze spatřovat právě v souvislosti s Polskem. Podle Górnyho možná vstupujeme do éry christianizace Evropy. Tuto představu lze zařadit do říše fikcí nebo ještě spíš nočních můr. Jak se zdá, je zde opět spíš přání otcem myšlenky. I přes růst fundamentalizmu v USA, v arabském světě i jinde je nutné konstatovat: stále žijeme v epoše sekularizace a růst fundamentalizmů není univerzálním a dlouhodobým trendem, nýbrž dílčí reakcí na problémy současného globálního kapitalizmu.
Navíc nechápu, proč Górnymu vadí nárůst islámského fundamentalizmu, ale současně vidí jedinou naději v návratu Evropy ke křesťanství.
Bělohradský má pravdu
Nepochybně je snem všech neokonzervativců Evropa se znovuobnoveným trestem smrti, povinnou výukou křesťanství ve školách, s nelegálními partnerstvími gayů a lesbiček, s neexistující politickou levicí, s kultem armády, a navíc Evropa, která by byla poslušným pejskem USA. Ale i samotné Polsko není přes tato přání evropskou Amerikou. Současná polská politická reprezentace má velmi slabý mandát občanů, neboť většina z nich nepřišla k volbám. V neprospěch společenského modelu existujícího v Polsku svědčí i skutečnost, že z něj emigrovaly dva miliony lidí právě do zemí "dekadentní" západní Evropy. Konečně v Polsku existuje také silná levicová a sekulární tradice.
Je nesmírně zajímavým fenoménem, jak se z původního ideálu roku 1989 návratu Českých zemí do Evropy stává neokonzervativní volání, že ne Evropa, nýbrž USA, Polsko, eventuelně Pobaltí jsou naším vzorem. Naopak předmětem nejhlubšího opovržení je Francie (a její mládež), ale i zde je vyslovována v souvislosti s prezidentem Sarkozym naděje na její amerikanizaci.
Podle Górnyho je Amerika "technologicky nejvyvinutější" a "laboratoří demokracie" . Kdo tomu věří, ať si přečte znamenitou knihu od Immanuela Wallersteina Úpadek americké moci, která samozřejmě nebyla vpuštěna do českého veřejného diskurzu, ačkoli vyšla i v českém jazyce a její autor je jedním z nejrespektovanějších sociologů v soudobém světě. (Poznámka redakce: Recenzi na tuto knihu publikovala Kavárna z pera známého anarchistického aktivisty a intelektuála Ondřeje Slačálka 3. září 2005). Kdo věří na "laboratoř demokracie", ať si přečte knihy od Noama Chomskyho nebo se podívá na filmy od Michaela Moora.
Typickým schématem manipulace je umělá dichotomitzace: na jedné straně dobří a stateční hoši (Amerika a Polsko), na druhé straně dekadentní Evropa lezoucí dobrovolně do chřtánu islámskému belzebubovi. Jako by nebyli i v USA nebo v Polsku lidé odporující Bushovi a spol. Je zajímavé, že všichni občané USA, které osobně znám, jsou proti Bushovi a všichni mí polští známí podporují práva gayů a lesbiček. Jako by nebyli v Evropě neokonzervativci nebo v islámských zemích umírnění muslimové.
Górnyho názory jsou dle mého učebnicovým příkladem toho, co Václav Bělohradský označuje za "totalitarizmus 21. století". Ten je podle něj "tvrdou slitinou byznysu, kýče, pokrytectví a fundamentalizmu, který není než neschopností připustit pohled zvnějšku na sebe sama". (Společnost nevolnosti, s. 214).
