Jak dlouhá vaše schůzka byla?
Asi třicet minut.
Přesvědčil vás prezident Bush, abyste kývli na radar?
Nemohl očekávat, že mě přesvědčí. To přece není otázka jedné schůzky. Ale argumentoval velmi logicky, byl na tu schůzku dobře připravený. Měl jsem z toho dobrý pocit. Nebyl tam ani milimetr nátlaku.
Bylo to jednání mezi čtyřma očima?
Byli u toho i lidé za americkou stranu a také můj poradce pro zahraniční politiku Ivan Bušniak.
Použil Bush při jednání s vámi nějaký pro vás nový argument?
Oznámil mi, že bude jednat s ruským prezidentem Putinem a snažit se získat jeho souhlas. Bude s ním otevřeně mluvit o tom, že Spojené státy nechystají žádnou past na Rusko a že chtějí mít v Rusku partnera a přítele. A to se neliší od pojetí politiky, jak ji dělá a bude dělat ČSSD.
Kdyby Rusové americký radar nakonec akceptovali, bylo by podle vás nutné, aby byl radar začleněn pod Severoatlantickou alianci?
Myslím, že to by otevřelo cestu i k souhlasu NATO, protože řada zemí, včetně Německa, s tím má zatím problém. Zcela jistě by pak ale ještě bylo třeba se poprat s referendem. Na tom trváme. Všichni samozřejmě dobře víme, že v tuhle chvíli – a americký prezident mě o tom ani nepřesvědčoval – ani íránské, ani severokorejské balistické rakety nehrozí.
Jak by měla vypadat záruka od NATO? Stačil by vám ústní příslib, že v budoucnu počítá se začleněním radaru do své struktury? Nebo by musela být písemná smlouva?
Musel by to být výsledek určitého vyjednávacího procesu. Jenom nějaké ústní ujištění není nic relevantního. My přece v tom stanovisku, které máme, nejsme osamoceni. Mají ho i třeba Němci, ministr zahraničních věcí Steinmeyer. Výhrady mají Rakušané, Slováci. Naše stanovisko není stanoviskem exotů. Vychází ze širokého mezinárodního konsensu sociálnědemokratických stran.
Řekl jste prezidentu Bushovi něco, co pro něj mohlo být nové?
Já jsem prezidenta Bushe upozornil na jednu věc. Navštívil jsem místa, kde má být umístěn radar, a čeho se tam občané nejvíce obávají, jsou zdravotní důsledky radaru. Vláda by ve vlastním zájmu měla sestavit komisi odborníků, která by se zabývala možnými dopady na zdravotní stav obyvatelstva. Prezident Bush tuto mou připomínku vnímal a určitě ji také využije.
Bavili jste se o tom, že české veřejné mínění zatím není příliš nakloněno americkému radaru?
Je politik, tak to chápe. Ví, že 60 až 70 procent českých občanů je proti radaru.
Mohlo by názor veřejnosti na radar ovlivnit rychlé zrušení víz pro české občany při cestě do USA?
Samozřejmě pro určitou část veřejnosti je to důležitá věc, mít možnost bez omezení vízy vycestovat do Spojených států, ale pokud vím, tak ročně je to asi pětatřicet tisíc našich spoluobčanů, takže to není zase tak masová záležitost. Já bych to nepřeceňoval.
Takže ty dvě věci nespojujete?
Určitě bych to nespojoval, stejně jako to nespojuje americká strana.
Nesouvisí vaše lavírování kolem radaru s tím, že čekáte na změnu v Bílém domě po prezidentských volbách a na to, jestli pak příští prezident nebude mít na věc jiný názor?
Samozřejmě očekávám, že pokud by byl zvolen prezidentem kandidát Demokratické strany, ať už pan Obama nebo paní Clintonová, že by došlo k určité modifikaci politiky Spojených států, ale nemyslím, že by přišla nějaká zásadní změna, protože Spojené státy mají své národní zájmy.
Mimochodem, mluvili jste s Georgem Bushem anglicky, nebo s tlumočníkem?
Použil jsem tlumočníka, protože šlo o naprostou přesnost překladu a kromě toho pan prezident mluví tak trochu texaskou angličtinou.
Měl jste ze schůzky s americkým prezidentem pocit, že byl s výsledkem spokojen?
Po skončení jsme udělali společnou fotografii a oba se na ní usmíváme a není to nic hraného. Ta schůzka proběhla opravdu velmi srdečně. Pan Bush je otevřený muž.
