| Pohled MF Dnes |
Na hraně zranění a sebedevastace, pod stálým tlakem na úspěch, rozvracejícím psychiku. A Nedvěd je typem, který si sám neulehčí, do všeho jde naplno. Ano, je za to královsky placen. Ale i tak může říct: Dost.
Není to zrada země, kde vyrostl, spoluhráčů, kteří na něho spoléhají, ani fanoušků, kteří ho velebí. Nepodsouvejme mu alibistickou spekulaci: Po úspěchu přichází pád a já nechci být u možného propadáku v kvalifikaci mistrovství světa.
Svoji práci už tu odvedl. K další nemůže být nucen. Jen se sám rozhodnout, zda ji chce vykonávat navzdory vyčerpání. On se však spíše ptá: Jsem schopen ji odvést na maximum? Tak jak jsem zvyklý? Teď veřejně a odvážně vyjádřil pochyby.
Nedvěd ještě nekončí, fotbalovou radost chce rozdávat dál. Jenže v klubu bez reprezentace hrát můžete, naopak ne. A teprve prohlásil, že o reprezentačním konci vážně uvažuje.
Nevydírejme ho lkavou hrou na nacionalistickou loutnu. Ať se rozhodne sám, jak se cítí. Ať si na to klidně vezme měsíc nebo půl roku času. Nemá spěch.
