"Moment, kdy se Nedvěd ujal režie hry ve středu hřiště, byl podle mého soudu rozhodující. Na levou stranu šel místo něj čerstvý Šmicer a Rosický, který v zápase skoro nebyl vidět, se stáhl na post vystřídaného Galáska.
S Nedvědem přesunem přišlo do pole vlastně všechno, co naší ofenzivě do té doby chybělo. Obrovská dynamika, překvapivé momenty, kolmé přihrávky dopředu, viditelné zrychlení hry. Najednou bylo kapitána plné hřiště. Ať mi už nikdo neříká, že Nedvěd není režisérem.
K prvnímu poločasu bych řekl, že to bylo spíš pětačtyřicet ztracených minut. Nedokázali jsme nic vymyslet, bylo hodně nakopávaných míčů, což nemělo naději na úspěch. Ty správné centry ze stran posílal před lotyšskou branku většinou jen Poborský, mimochodem jeden z našich nejlepších hráčů. Což potvrdil i po přestávce.
Na druhou stranu ale musím uznat, že proti tak úporné a početné obraně, navíc kvalitní a dobře organizované, to nebývá jednoduché. Přesto si ale myslím, že nějakým překvapivým tahem jsme mohli Lotyše zaskočit už před přestávkou.
Bohužel, místo toho přišla v závěru prvního poločasu chyba. Soupeř zaútočil do odkryté a nepřipravené obrany, ve které v ten moment selhali Grygera s Bolfem. A šli jsme do kabin s inkasovaným gólem.
Po přestávce vedle už vzpomínaného klíčového momentu týkajícího se Nedvěda samozřejmě trenérovi střídání vyšlo. Ale že na hřiště postupně přišli dva ofenzivní hráči, to taky vyplynulo ze situace. A když do hry pošlete hráče, který vám pak dá vítězný gól, jako to udělal Heinz, je to vždycky střídání povedené.
Nakonec bych řekl, že na turnaji jako je mistrovství Evropy se vždycky počítají výsledek a body. Takže nejdůležitější na té dřině s Lotyšskem je fakt, že jme z něj vyšli jako vítězové. Ta obrovská vůle, s jakou reprezentanti zápas otočili, stojí taky za uznání."