Tehdy na podzim v roce 1997 dal v olomoucké brance tomuto dlouhánovi šanci trenér Milan Bokša a po deseti odchytaných zápasech se o něm začalo mluvit jako o nevídaném talentu. Skácela byly najednou plné noviny a on tu slávu neunesl.
"Bylo to fakt nevídané, vychytal jsem pár zápasů a všechno se začalo točit kolem mě. A já si začal hrát na někoho, kým jsem zdaleka nebyl. Myslel jsem, že nade mě není, prostě machýrek," přiznal v jednom z rozhovorů v listopadu 2000, když ve Slavii hostoval.
Na pověsti mu tehdy nepřidalo ani vyjádření olomouckého klubového ředitele Jiřího Kubíčka, který o Skácelovi řekl, že vytlouká bary a sabotuje zápasy.
Skácel to vysvětloval: "Jistě, jako každý mladý kluk jsem občas někam zašel, ale vytloukání barů vypadá jinak. A v srpnu v devětadevadesátém, pár hodin před domácím pohárem s moldavským Tiraspolem mi šíleně křuplo v zádech. Do branky jsem nemohl, jenže v Olomouci z toho udělali, že jsem se podělal."
Potom to s ním šlo od desíti k pěti. "Hrál jsem si na mistra světa, choval jsem se přezíravě a nadřazeně ke starším spoluhráčům, nedal jsem si říct. V Olomouci mě pak všichni pomalu, ale jiste přestali mít rádi," vzpomínal později.
Jaro 2000 přestál v olomouckém béčku a v létě odešel na hostování do Slavie. "Špatná pověst se táhla se mnou a já si v klubu začal připadat jako šašek. Potřeboval jsem změnit prostředí, chtěl jsem vypadnout za každou cenu," vysvětloval tenkrát 203 centimetrů vysoký brankář.
V ročníku 2000/01 odchytal ve Slavii sedmdesát procent zápasů béčka, ale připravoval se s prvoligovým mužstvem. Aby mohl trénovat s áčkem, to tehdy byla jeho jediná podmínka. Navíc si v Praze vyléčil záda.
"Doktoři v Olomouci mi totiž dokola říkali, že jde o namožený sval. Ale až když mi můj manažer domluvil vyšetření u pražského specialisty, tak jsem se dozvěděl, že je to vyhřezlá ploténka. Takže toho necelého roku ve Slavii jsem využil i k vyléčení nepříjemného zranění. I díky tomu, že jsem mohl třikrát týdně chodit na rehabilitaci."
Po roce se vrátil do mateřského olomouckého klubu, na podzim 2001 hostoval v Drnovicích, zatímco na jaře 2002 patřil do kádru olomouckého béčka, protože v té době pomalu krachující drnovický klub na něj neměl peníze.
"A poslední rok jsem nechytal vůbec. Olomouc mě nikam nepustila a ani mě tam nenechali trénovat. Ale měl jsem ještě rok smlouvu, tak jsem od pana Kubíčka dostal individuální tréninkový plán. Takže jsem se připravoval sám," uvedl Skácel v pondělí 23. června. "Loni v létě jsem sice byl na testech v PAOK Soluň, v zimě potom v Jaroslavli, ale ani jednou to nevyšlo."
Loni na podzim ještě trénoval s olomouckým béčkem, ale pro jarní sezonu pro něj místo nebylo ani tam.
"Žádný z našich trenérů už ho nechtěl," řekl Jiří Kubíček, dodnes olomoucký klubový ředitel. "Proto dostal pro jaro individuální tréninkový plán. Přece nenecháme zahálet fotbalistu, jemuž podle smlouvy platíme měsíčně dvaadvacet tisíc. Skácel dostal i svou kabinu a samozřejmě, že našich tréninkových zařízení využívat mohl, a taky jich využíval. A tohle platí až do třicátého června, takže se docela divím, že se už objevil na tréninku Slavie."
Skácel, který Kubíčka a s ním celý olomoucký klub bytostně nesnáší, novináře v pondělí rovněž informoval, že se s olomouckým klubem soudí u arbitrážní komise o zhruba čtvrt milionu. "A až tu arbitráž vyhraju, řeknu vám víc," slíbil Skácel mnohoznačně.
Podle Kubíčka se však věci mají jinak.
"O nějaké nové arbitráži bych přece musel vědět. Ale tu loňskou, v níž nás žaloval o dvě stě devadesát tři tisíc pět set padesát korun, Skácel prohrál," řekl Kubíček. "Moment, podívám se, kdy to bylo. Ano, pětadvacátého listopadu dva tisíce dva. A prohrál ji proto, že lhal svému právnímu zástupci. Řekl mu totiž, že nedostává plat, což nebyla pravda."
Ke svému novému působení ve Slavii se Skácel staví s jistou dávkou pokory.
"Budu to mít o hodně těžší, než když jsem tu byl poprvé. Ze začátku pro mě bude reálné dostat se spíš do branky béčka, čemuž bych určitě dal přednost před sezením na lavičce prvního mužstva," říká. A svého největšího konkurenta Radka Černého uznává nadále: "Je to velký brankář, od kterého se mám pořád hodně co učit."
Olomouc však Skácelovi leží v žaludku hodně hluboko. "Nikdy nezapomenu, jak mě tam zabrzdili v kariéře."
Naopak olomoucký šéf Kubíček někdejšímu talentu vzkazuje: "Upřímně Skácelovi přejeme, aby z něj byl co nejdřív zase velký brankář."
Vedení olomouckého klubu ani slávisté se o Skácela nechtějí tahat před arbitrážní komisí. "Na odstupném se domluvíme bez arbitráže, to by přece bylo zbytečné," potvrdil Kubíček. Zkušenosti z podobných případů pak napovídají, že cena Skácela by se měla pohybovat od milionu do milionu a půl korun.
