Trénink českých fotbalistů na stadionu Vardaru Skopje byl atrakcí se vším všudy. Pod hlavní tribunou se dokonce prodávaly oříšky a kukuřičná semínka, jenže kluci většinou prodavače minuli a utíkali rovnou ke hřišti. Kupodivu jim v tom nikdo nezabránil, takže za chvíli stáli přímo proti svým idolům.
I při samotném tréninku byli tak blízko, že si mohli na hráče sáhnout. Mnozí se o to opravdu pokusili, natahovali ruce po tom, kdo zrovna nebyl u míče, a chtěli po něm autogram. Až se Poborský musel po jednom z nich ohnat. Pořadatelé však nezasáhli.
Zvláštní je, že na vlastním utkání se bouřlivá atmosféra ani nečeká. "Přijde tak osm až deset tisíc diváků, na větší návštěvu je moc zima," říkají místní a stěžují si, že stadion byl postaven na nevhodném místě. Strašně tady profukuje.
Betonové monstrum si postavil klub Vardar Skopje na začátku osmdesátých let, když postoupil do nejvyšší jugoslávské soutěže. K hlavní tribuně však už nepřibyly rovnocenné další ochozy. Naproti je asi patnáct řad s místy k sezení, za brankami je jen uzoučký sektor k stání. "Na stání se lístky neprodávají, vstupenky k sezení stojí od pěti do osmi německých marek, a to se lidem v takové zimě nechce platit," říká Igor Panevski, redaktor soukromé televize Kanal 5.
- úterý 27. února 2001
