"Jestli jim šlo o strnulost, letargii nebo jednotvárnost, proč nenatřeli na zeleno parlament nebo sídlo vlády?" diví se Vladimír Gaus, muž s hustým plnovousem, dlouhými vlasy a kulatými obroučkovými brýlemi.
Tento víkend přišel ke zdi se svými přáteli, aby zeď opět vrátil do původního stavu. "Lennon je přeci víc než nějaká opoziční smlouva. Jeho hudba se s nízkými politickými dohodami nedá vůbec srovnávat," dodává Gaus.
Jeho manželka Markéta Gausová, která právě stojí na železné konstrukci, aby na horní část zdi dotvořila nový Lennonův portrét, ho doplňuje: "Lidé z té skupiny Rafani nemají duchovně s tímto místem nic společného. Je jedno, co dělá Klaus nebo Zeman. Symbol zdi říká něco jiného. Upozorňuje na to, že důležitý je především mír a láska nebo to, aby se nedávaly peníze na zbraně."
Gausová si nejprve myslela, že zeď někdo natřel nazeleno z příkazu magistrátu. "V první chvíli mě napadlo, že politici chtějí po zasedání Mezinárodního měnového fondu přitvrdit proti alternativním skupinám a vůbec proti lidem s dlouhými vlasy," podotýká Gausová.
"Podejte mi někdo štětec, přišla na mě myšlenka," zvolá najednou Vítězslav Dvořák. Přistupuje ke zdi a píše v angličtině větu: "Láska nevidí žádné barvy." Připomíná tím úryvek jedné z písní šedesátých let napsanou proti rasové nesnášenlivosti. "Je to pro mě nejdražší a nejkouzelnější místo v Praze. Jakmile zeď někdo znovu přemaluje, přijdeme její odkaz opět zachránit," ujišťuje.
Spolu s ostatními ještě vykouří nezbytný joint a všichni odcházejí na čaj, aby se v pošmourném a deštivém sobotním dopoledni zahřáli. Vladimír Gaus ještě přimaluje na psí hlavu v kruhu, logo skupiny Rafani, náhubek a šibalsky dodá: "Neštěkej."
