Hvězdný Darwin

- Koncem minulého století astronomie nashromáždila množství údajů o hvězdách. Zdálo se, že kromě tvaru (více či méně zploštělá koule) a chemického složení (vodík s trochou hélia a stopou něčeho těžšího) nemají společného nic. Až v roce 1905 vstoupil do jejich života mladý dánský chemik Ejnar Hertzsprung (narozen 8. října 1873, zemřel 1967), kterého napadlo srovnat hvězdy podle svítivosti a povrchové teploty. Což vtělil do poměrně jednoduchého diagramu. Publikoval jej však v nepříliš čteném časopise, tudíž bez odezvy. Až o osm let později americký astronom H. N. Russell jeho domněnku potvrdil, rozvedl a zpřesnil (mimochodem ne zcela správně). Takže diagram byl dlouho zván jenom po něm.
I proto pozvala roku 1952 Americká astronomická společnost oba spoluautory na speciální kolokvium. Russell bystře přispěchal s příspěvkem, Hertzsprung se na dálku sarkasticky vyjádřil, že nejužitečnější by bylo obě jména z názvu diagramu vyškrtnout, protože k jeho sestrojení nebylo potřeba žádného zvláštního důvtipu... Přesto jde o nejvýznamnější astronomický diagram vůbec.

V jednom z izraelsko-arabských vojenských konfliktů (takzvané válce Jom-Kippur) nasadila během října 1973 arabská strana sovětské rakety SAM-6. Byly to první bojové rakety vybavené infračerveným samonaváděním. Jejich výhodou oproti klasickým balistickým střelám je vyšší přesnost zásahu objektů vydávajících tepelné záření (továrny, elektrárny, vozidla a podobně).

Již v roce 1926 předvedl americký fyziolog Robert C. Coffey na zvířeti možnost náhrady močového měchýře střevem. 7. října 1953 americký chirurg Eugene M. Bricker z washingtonské univerzity publikuje zprávu o úspěšné náhradě rakovinou postiženého lidského měchýře kusem tenkého střeva.

8. října 1958 voperovává švédský kardiochirurg Ake Senning ze Stockholmu první kardiostimulátor. Baterie robustního přístroje vydržela "budit" asi dvacet minut, proto z pacienta trčely dráty k dobíjení.

Vodorovnou osu Hertzsprungova-Russellova diagramu tvoří povrchová teplota hvězdy, svislou její zářivý výkon (v poměru ke Slunci). Naprostá většina hvězd se vyvíjí po hlavní křivce - zjednodušeně řečeno, klouže úhlopříčně vpravo dolů až ke svému konci. Trvá jí to ovšem miliardy let.