Vědění o Zemi se vyvíjelo v minulých staletích způsobem, ve kterém se utkávaly protichůdné myšlenky. K těm nejznámějším sporům patří spor katastrofistů a evolucionistů. Katastrofisté věřili, že Zemi postihují čas od času katastrofy a že je po takové katastrofě život znovu stvořen. Evolucionisté zase věřili v souvislý vývoj živočišných druhů od těch primitivních ke komplikovanějším. Paleontologie je disciplína o vyhynulých živočiších a rostlinách. Na Zemi v současné době totiž žije jen asi jedno procento živočichů, které v geologické historii Země, zejména za posledních 650 milionů let, vznikly. Tedy na každý jeden žijící mají paleontologové 99 jiných, vyhynulých. Právě paleontologové s vyhynulými živočichy leccos svedli. Již od minulého století se snažili rozdělit dějiny Země na menší, kratší období. A vyhynulí živočichové ve zkamenělé podobě takové rozdělení umožnili. Paleontologové také poznali, že se někteří živočichové občas přemnožili, rozšířili se po celé Zemi, aby záhy vyhynuli. Právě velká vyhynutí a nástup nových druhů charakterizují hranice mezi geologickými dobami či útvary. Jistě znáte prvohory: kambrium, ordovik, silur, devon, karbon, perm; anebo i druhohory: trias, jura, křída. Hranice jsou právě tam, kde v dávných geologických dobách došlo k převratným událostem ke "katastrofě druhu". V moderní hantýrce to byly katastrofy ekologické. Lze doložit, že ne všechny druhy při takové události vyhynuly, některé přežily a nastoupily nové, odolnější, schopné přizpůsobit se jiným podmínkám. Je to situace v malém podobná zásahům lidí do populací hlodavců. Bez ohledu na razanci či rozsah zásahu, některé krysy či potkani přežijí. Zjištění, že po katastrofě pokračuje do jisté míry nepřerušený vývoj některých druhů, pak dalo za pravdu oběma: katastrofistům i evolucionistům. Aniž by se tedy řešil spor, hledají se jeho příčiny. A vypadá to tak, že příčinou katastrof jsou síly nadpozemské. Některé hranice, zejména ta z nejoslavovanějších, mezi druhohorami a třetihorami, charakterizovaná vyhynutím těch největších živočišných druhů - dinosaurů, obsahuje stopy kosmického materiálu: zvýšené obsahy kovů platinové skupiny. Mnoho dalších geologických hranic je podobně kosmicky poznamenáno. Příčinou mohou být tedy srážky Země a kosmických těles. Ta zanechala na Zemi svůj podpis v podobě zvýšených obsahů chemických prvků, které se v zemské kůře vyskytují jen zřídka. Objevit takový podpis je obtížný chemický úkol, protože se prvky vyskytují v množstvích, která jsou miliontinami procenta, ale jde to. Ještě před několika lety by nikdo nečekal, že se nad jedním problémem sejdou astronomové, geochemikové studující platinové kovy, paleontologové pečlivě oprašující kosti dinosaurů a geomorfologové, kteří hledají na snímcích Země z vesmíru stopy po tom, kde k tomu došlo. Možná, že to jednou budou souvisící disciplíny.
Autor je geochemik, přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
Autor je geochemik, přednáší na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
