Předseda KSČM Vojtěch Filip začátkem týdne ohlásil, že připraví zákon, podle něhož by se novináři měli volit stejně jako poslanci na čtyři roky a poté by svou pozici museli ve volbách znovu obhájit. A také by měli jako politici podávat majetková přiznání.
Když si v reakci na to mnozí klepali na čelo, začal Filip kličkovat, že to bylo zamýšleno jen pro veřejnoprávní média. A později, že volby byly vlastně jenom legrace, že vážně myslel pouze ta majetková přiznání.
Což o to, snad většina nápadů, které prezentuje KSČM, vypadá, že byla míněna jen v legraci. Od zákona proti prznění češtiny, který hned v první větě obsahoval hrubku, přes zákaz hanobení prezidenta, evokující časy Franze Josefa, až po mnohem fatálnější dodatečné zdanění církevních restitucí.
Svou snahu utáhnout vodítko novinářům ale myslel soudruh Filip nepochybně vážně, minimálně jako pokusný balónek. Po plošně negativních reakcích balónek praskl, tedy prozatím.
Ne že by ve Filipově návrhu nebylo ani zrnko racionality. Veřejnoprávní média jsou placena z daní, převlečených za koncesionářské poplatky. A poplatník má právo vědět, jaké platy se v nich vyplácejí, stejně jako jinde ve veřejném sektoru. Ne jmenovitě, to jen v případě generálního ředitele, u ostatních pouze obecně – kolik bere zpravodaj, moderátor, sekční šéf. Bylo by to i v zájmu televize samotné, kdyby utnula staré pověsti české o zlatém dole s mikrofonem v ruce.
Jinak je ale Filipův nápad úplná hloupost. Volit novináře? A chtít po nich zveřejnit majetek do poslední stříbrné lžičky? Proč? V čem jsou novináři tak výjimeční? Proč nechtít totéž po lékařích, učitelích, řidičích autobusu nebo popelářích? I ti jsou placeni z veřejných peněz.
Volba novinářů byla nadsázka, tvrdí Filip. Na přiznání majetku trvá |
Pokud Filip větří čertovinu a opravdu si myslí, že se v Česku za vlídněji napsaný článek nebo vstřícnou reportáž rozdávají bavoráky, žije asi na jiné planetě.
Pokud jde ale soudruhu předsedovi o princip, chytněme ho za slovo. Zvolme mu v celostátním plebiscitu manželku, protože i ona přece žije z veřejných peněz, které už třicet let stát vyplácí jejímu partnerovi. A protože na Filipa a komunisty jako takové má dost lidí pifku, může si být soudruh předseda jistý tím, že se bude ráno v koupelně se svou národem delegovanou manželkou přetahovat o holicí strojek.
