Televizí obrazovky patří toto jaro v České televizi Kláře Melíškové. Kromě komediální Zkázy Dejvického divadla opět září v roli šéfky policejních vyšetřovatelů tajemných případů ze série Detektivové od Nejsvětější Trojice.
Jako kriminalistka Marie Výrová si v sérii Živé terče svůj mužský tým neuvěřitelně obratně vodíte. Máte tuhle schopnost i v normálním životě?
To mě na tom moc baví. A nefunguje to jen s muži. Já vlastně miluju lidi, baví mě si s nimi povídat a objevovat společná témata. Jsem ráda, když mi lidé vyprávějí svoje příběhy, protože z nějakého důvodu se mi často a hodně svěřují. S chutí ty příběhy poslouchám, hledám v nich určité paralely nebo různé principy. Tohle všechno mě baví a myslím, že umím naslouchat lidem, protože mě zajímají.
Takže vy jste ten typ, co jde na hodinový nákup, ze kterého se nakonec vrátí za půl dne, protože se na každém rohu zapovídá?
Ne vyloženě za půl dne, ale stává se mi, že mě někdo zastaví na ulici nebo za mnou přijdou klidně i cizí lidé na natáčení a během chvíle si to sedne, jako bychom na sebe byli napojení. Máme v sebe najednou důvěru a opravdu mi najednou začnou říkat své příběhy.
Poznáte rychle, jestli je s někým tohle napojení vůbec možné?
Ano, hned. Není na to žádný klíč. Podle mě to musíte mít v sobě. Buď vás komunikace baví a rozvíjíte ji, nebo zkrátka ne. Cítím, že tohle mám v sobě odmalička a že to stále jenom rozvíjím.
Před lety jste začínala jako učitelka na základní škole, že ano?
To bylo opravdu krátce. Byl to takový supl na půl roku.
Zvláště chlapci si vás prý tehdy docela oblíbili...
To je pravda, dokonce i paní ředitelka říkala, že je zvláštní, aby si žáci za půl roku vytvořili takový vztah k učitelce. Bylo mi tehdy devatenáct.
V tom případě tuším, čím to mohlo být.
Každopádně mě ale bavilo s nimi komunikovat už tehdy. Asi i víc než samotné učení.
Komunikace s teenagery je někdy hodně náročná. To ostatně určitě pociťujete opět i dnes jako máma.
Je to těžké. Teď mám právě teenagera doma. Můj třináctiletý syn je v pubertě a někdy mi dává opravdu zabrat. Péruje mě velmi, ale dá se to.
Před třemi lety, když jsme se bavily naposledy, jste mi říkala, že váš nejtvrdší kritik je vaše dcera. Takže to už neplatí?
Teď jsou jimi oba. Tím, jak mě znají opravdu dobře, cítí, když například někde přehrávám nebo ujedu. Dokážou mi to pak říct. Ale je pravda, že postupně zmírňují a začíná je bavit, co dělám.
Klára Melíšková■ Narodila se 29. listopadu 1971 v Roudnici nad Labem. |
Vraťme se ještě k Detektivům od Nejsvětější Trojice. Připravovala jste se nějak speciálně v rámci předešlých sérií na akční scény?
Ano, učil mě to Hynek Čermák u nás v divadle, kde máme jenom takové imitace zbraní. Jednou jsem ho o to poprosila, takže jsem s ním pobíhala po divadle a on mě učil správné postoje. Moc se to ale nepovedlo, protože nakonec mi řekl: Radši to na place vůbec nedělej.
V Živých terčích jste zase měla příležitost osahat si luk. Bylo to snadnější?
Obojí není jednoduché. Ač se to nezdá, tahle zbraň je velmi těžká, takže zamířit s ní v natažené ruce není žádná legrace. Nemluvě o tom, jak je těžké už samotné natažení tětivy. Zjistila jsem, že při tom používám svaly, které vůbec nejsem zvyklá zatínat.
O vás se ví, že se zajímáte i o duchovno a sílu energií. Máte prý dokonce člověka, se kterým řešíte své role po energetické stránce, je to pravda?
To přímo ne. Odmítla jsem nějaké role, ale bylo jich málo a bylo to na základě toho, že to nebyly věci pro mě, že bych je neuměla zahrát a že mě nezajímalo samotné téma. Nerezonovalo to ve mně. Věděla jsem, že bych do toho nemohla dát to, co by si ta role zasloužila. Zatím se to stalo ale asi jen dvakrát nebo třikrát. Musím zaklepat, že mám štěstí na práci, která mnou rezonuje a kterou nemusím odmítat.
22. března 2019 |
Z role Marie Výrové jste byla už na začátku hodně nadšená. Je to tím, že jste se našla v žánru krimi?
Je to hlavně díky té postavě samotné, protože je výborně napsaná. Měla na začátku navíc ještě hodně otevřené možnosti, protože se daly objevit nějaké její charakterové vlastnosti. Autor Michal Sýkora byl překvapen, protože si ji takhle původně vůbec nepředstavoval. Nejdřív byla psaná jako pětapadesátiletá dáma a dostala jsem ji já, když mi bylo dvaačtyřicet. Výsledek první série se mu ale moc líbil a řekl mi, že další už psal s tím, že si v těch konkrétních situacích představoval mě. Jak mluvím, jakou mám intonaci, jak bych reagovala. To mi přijde vlastně skvělé.
„Padesátka“ z Dejvic a se LvemTrapná rosnička V seriálu Trapný padesátky si s Alenou Mihulovou a Pavlou Tomicovou Klára Melíšková zahrála padesátiletou rosničku, ačkoli jí v té době bylo teprve 42 let. „Režíroval to Michal Vajdlička, ke kterému jsem měla důvěru. Když mi řekl své záměry, řekla jsem si: Jo, do toho jdu! Ostatní mě nejdřív nechtěli právě proto, že mi není padesát. Řekla jsem, že když mě hodně nalíčí, tak to půjde,“ vzpomíná. Sběratelka Českých lvů Klára Melíšková má na svém kontě slušnou sbírku hereckých ocenění. Pochlubit se může hned třemi soškami Českých lvů – všechny za vedlejší role. Z první se mohla radovat už v roce 2004 za výkon ve filmu Mistři. Na další si musela počkat do roku 2012, kdy zazářila ve snímku Čtyři slunce. V něm si zahrála s kolegou z Dejvického divadla Jaroslavem Pleslem, ale také s Karlem Rodenem nebo Aňou Geislerovou. Zatím naposledy u akademiků zabodovala v roce 2016 svým mrazivým ztvárněním matky vražedkyně v příběhu Já, Olga Hepnarová. Dejvická rodina Klára Melíšková je stálicí Dejvického divadla. „Je to taková moje druhá rodina. Nedám na ně dopustit. Scházíme se i v soukromí. Víme o sobě úplně všechno, mluvíme o všem otevřeně. To, co se v divadle děje, je pro mě zázrak,“ nechala se před časem slyšet. |
