V seriálu se budeme postupně věnovat těmto jevům: i/y; slabikám bě, pě, mě, vě a jejich variantám, předložkám a předponám s(e), z(e), předponě vz-, souhláskovým shlukům, velkým písmenům, interpunkčním znaménkům, slovům přejatým z jiných jazyků.
Nové díly seriálu Pereme se češtinou budeme na web dávat každou středu a sobotu. Jednotlivé lekce, celkem jich vyjde osmnáct, budou obsahovat i testy
či taháky.
2. lekce Psaní i/y po souhláskách obojetných (1. díl)
V této lekci nás čeká psaní i/y podle vzorů. Poté si můžete projít test, který prověří, nakolik jste si po letech udrželi v hlavě tuto látku.
Psaní i/y v zakončení slov: (mimo shodu přísudku s podmětem)
Psaní i/y se tu řídí podle koncovek vzorů: vidím psy, malby (jako pány, ženy); nelétavý pštros, nelétaví pštrosi (jako mladý pán, mladí páni); oni vozí (jako prosí).
PAMATUJTE: V tvarech přítomného času sloves zakončených na hlásku i/í se píše vždy měkké i. Např.: on (oni, ony) prosí, sází, myslí.
Zopakujte si vzory:
| Podstatná jména rodu mužského životného | pán muž předseda soudce |
|---|---|
| Podstatná jména rodu mužského neživotného | hrad stroj |
| Podstatná jména rodu ženského | žena růže píseň kost |
| Přídavná jména tvrdá | mladý (mladá, mladé) |
| Přídavná jména měkká | jarní (jarní, jarní) |
| Přídavná jména přivlastňovací | otcův matčin |
Zájmena:
Jejich vzory jsou dosti četné; v dalších dílech seriálu uvedeme nejčastější pravopisně problematické tvary. Často se týkají psaní po souhláskách m, v (mi, my, mých, tvých). Některá zájmena se skloňují podle vzorů přídavných jmen; proto píšeme např. svých jako mladých.
CHYTÁKY:
s drahokamy: Jistě si pamatujeme, že koncovka -ami je vždy „měkká“. To ovšem platí pro ženský rod! V uvedeném případě jde o koncovku -y podstatného jména rodu mužského podle vzoru hrad. Zvuková shoda tří koncových hlásek a-m-i je zde náhodná.
s kyčli/kyčlemi; s pytli: Tato a jim podobná slova svádějí k psaní -y v koncovkách, ačkoli pro to není důvod. Typ kyčel (ať chápán jako rod mužský, nebo ženský), stejně jako pytel, má v koncovkách vždy -i. Srovnejte s jejich vzory: s kyčli (s kyčlemi) jako se stroji (s písněmi), s pytli jako se stroji.
otepi: Rovněž u podstatných jmen rodu ženského podle vzoru kost zakončených na obojetnou souhlásku se často chybuje. Správně píšeme (ty) otepi jako (ty) kosti, (bez) otepi jako (bez) kosti.
jazýček a brzičko: Zvuková podoba zdrobnělin svádí k chybnému psaní. Přípona -ičko je vždy „měkká“, avšak u slova jazýček jde o příponu jinou; v ní zachováváme v pravopisu původní hlásku y v kořeni slova jazyk.
bratrovi/bratrovy: Ihned to bratrovi vrať! O Jiráskovi lze dlouze polemizovat. (Píšeme podle vzoru pán – jde o podstatná jména.) Ale: To jsou bratrovi přátelé. Čtu Jiráskovy (bratrovy) knihy. (Píšeme podle vzoru otcův – jde o přídavná jména přivlastňovací.) Zde si lze vypomoci vzorem ženského rodu matčin: Čtu matčiny knihy. Stejný jev nacházíme ve větách jako: Navštívili jsme Novákovy (tj. sourozence nebo manžele Novákovy, srov.: matčiny sourozence). Typ manželé Novákovi, tři Berouskovi / smlouva pro tři Berouskovy se tedy skloňuje podle vzoru přídavného jména přivlastňovacího.
POZOR!
U koncovky podstatných jmen v 1. a 4. pádu mn. č. nelze spoléhat na tradiční „školskou pomůcku“, totiž užití ukazovacího zájmena ti – ty. Ta sice funguje u dvojic jako ti pštrosi – (vidím) ty pštrosy, avšak v ženském rodě zcela selhává: píšeme v mužském rodě ty snopy, ovšem v ženském rodě ty otepi.
TEST: Tvrdé a měkké souhlásky, vyjmenovaná slovaVyzkoušejte si své znalosti v pravopisném cvičení |
Psaní i/y ve slovech domácího původu1. lekce seriálu Pereme se s češtinou |
