Zatímco Müllerovu vilu zná (alespoň podle vidění) v Praze téměř každý (více zde), Rothmayerova vila řekne něco jen pár jedincům. Když v roce 2004 vyšla první publikace Slavné pražské vily, kde se o ní psalo, představovala pro čtenáře velké překvapení.
A dnes? Budova prošla za uplynulou dekádu důležitými změnami: přešla ze soukromých rukou do vlastnictví Galerie hlavního města Prahy a po náročné rekonstrukci se stala součástí Muzea hlavního města Praha jako takzvané domovní muzeum s expozicí Otto Rothmayer a Josip Plečnik - žák a jeho učitel. Bude přístupné veřejnosti podobně jako Müllerova vila od Adolfa Loose.
Vila Otto Rothmayera - severní strana, stav po rekonstrukci
Dům pro rodinu
Do budování svého rodinného sídla v dnešní ulici U Páté baterie se Otto Rothmayer pustil v roce 1928, ve svých 36 letech. Parcela byla na místě, kde nebylo ani stopy po střešovických vilkách, neřku-li Ústřední vojenské nemocnici, na kterou je dnes z vily dobrý výhled.
Rothmayer projektoval dům jako dvougenerační, pro své rodiče a pro sebe s manželkou (oženil se v roce 1930 s textilní výtvarnicí Boženou Hornekovou) a plánované potomky (v roce 1932 se narodil syn Jan).
Třípodlažní rodinný dům se skládá z jednoduchého kubusu (kde jsou obytné místnosti) a k němu se přimykající válcovité věže se spirálovým schodištěm ze suterénu do střešní zimní zahrady se vstupem na střešní terasu. Ze schodiště se na každém podlaží vchází do předsíně. Vlevo a vpravo jsou dveře.
V přízemí vedou do kuchyně a do pokoje, v prvním patře do ložnic. Proti schodišti jsou WC a spíž, o patro výš koupelna. Topilo se tu tehdy v bílých kachlových kamnech pevnými palivy. Vilka vlastně představuje dnešní 3 + 1 s koupelnou, podle dnešních standardů tedy střídmé bydlení.
Jenže tehdy dům odpovídal běžnému bydlení, protože ne každý si mohl postavit vilu a la Lída Baarová. Střídmost domu vystihovala i osobnost tvůrce, který byl známý svou skromnou, až asketickou povahou.
Nábytek jen vlastní
Rothmayer byl původně vyučený truhlář a je pochopitelné, že si do vlastní domácnosti sám navrhl nábytek, převážně z borovicového dřeva. Kuchyni vybavil jednoduchým masivním pracovním nábytkem, jídelním stolem a židlemi, úložnou lavicí a komodou.
Ve všech pokojích jsou dřevěné parapety, podokenní skříňky a dřevěné obložení. Originální mobiliář, který se zachoval, je nyní v restaurátorských dílnách a po opravě se vrátí na původní místo.
Kuchyňská linka s jídelním stolem a židlemi podle návrhu architekta
Rekonstruovaná koupelna s vanou, umyvadlem a toaletou
Otto Rothmayer1892 – 1966 Po ukončení školy dostal několik pracovních nabídek, ale rozhodl se pro Josifa Plečnika, oficiálního architekta Pražského hradu, aby byl jeho asistentem a zástupcem. Jejich spolupráce trvala 14 let, do definitivního odchodu Plečnika do Lublaně po smrti T. G. Masaryka. Rothmayer dál pracoval pro Pražský hrad i po roce 1936, kdy Plečnika nahradil Pavel Janák. Rothmayer se podílel i na jiných stavbách, například na kostele Nejsvětějšího srdce na Vinohradech, adaptoval v r. 1933 Klárovu vilu na Opyši 192 na kancelářské prostory, v Lánech upravoval park a navrhl budovu pro lesní správu. V období 1938 – 1945 se veškeré stavební práce na Pražském hradě zastavily, jen Janák s Rothmayerem a několika pomocníky se starali o technický stav Hradu. V roce 1947 byl Rothmayer pověřen vedením katedry užité architektury na VŠUP. I když se těšil velké oblibě u posluchačů, jeho pedagogická činnost skončila v roce 1951 na nátlak Ministerstva školství a vedení školy: vyčítaly mu nepřizpůsobivost nové době, politickou neangažovanost a individualismus. V roce 1956, po pětatřiceti letech, skončil pod nátlakem nové politické garnitury i svou činnost hradního architekta. Odešel do penze a až do své smrti se zabýval navrhováním nábytku, komerčních interiérů a výstav.  Portrét architekta Otto Rothmayera |
