Režisér a scenárista Rudolf Chudoba točil dokumentární film Osud jménem Tugendhat dva roky. Historie stavby, její rekonstrukce, to vše tu bylo, a mnohokrát. Jenže autor tentokrát vrátil do domu život, noblesu první republiky i styl majitelů ojedinělé stavby. Jedna ze tří linií filmu totiž patří právě hraným scénám.
"Dnes je naprosto běžné, třeba když sledujete pořady BBC, že se do původních dokumentárních záběrů vkládají rekonstrukce," vysvětluje režisér.
Rudolfu Chudobovi vadilo, že se vila a její osud velmi často v poslední době prezentovaly v různých médiích, ale jen jako prázdný dům. Bez života, bez lidského rozměru, jako studené muzeum, jemuž se dnes sice klaní historici architektury, ale laická veřejnost mívá často pocit, že se zde nedá bydlet, že je to studený a poloprázdný interiér dávající jen na odiv tehdejší finanční možnosti rodiny.
Osud jménem Tugendhat - v dokumentu nechybějí hrané ukázky ze společenského života rodiny.
Jenže vila (zatím stále jediná památka moderní architektury v České republice zapsaná na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO), kterou navrhl dnes světově uznávaný architekt Mies van der Rohe, byla určena pro rodinu s dětmi a její běžný život. Ovšem pro rodinu vzdělanou a osvícenou. Stavbu zaplatili rodiče Grety, pozemek od nich získala darem.
S osudem lidí i slavnou stavbou se můžete seznámit v téměř hodinovém unikátním dokumentárním filmu Osud jménem Tugendhat, který v televizní premiéře uvede ČT 2 v neděli 30. září ve 20:05. Světová premiéra bude v New Yorku 1. října v Českém domě.
Brno jako architektonický skvost
Dokument má tři dějové roviny, první je osud rodiny, druhá historie vily, třetí pak sleduje rekonstrukci stavby v letech 2010 až 2012, díky níž získal objekt autentickou historickou podobu z doby první republiky.
Proto zde také vystupují lidé, kteří se o rekonstrukci výrazně zasloužili, například ředitelka vily Tugendhat, architektka Iveta Černá či restaurátor Radovan Král, s nímž se filmový štáb vydal až do Itálie, do míst, kde se těží travertin použitý právě pro vilu Tugendhat.
Ale dokument se nesoustřeďuje pouze na vilu. Zejména pro toho, kdo se v poslední době nedostal do Brna, budou možná překvapením jak ukázky původních, tak obnovených funkcionalistických památek, hlavně slavných kaváren Bohuslava Fuchse či Jindřicha Kumpošta nebo Josefa Kranze.
Až zatrne při záběrech z menzy brněnské právnické fakulty na rozřezané desky ze slavné stěny z makasaru z ostrova Celebes. Po letech je zde objevil brněnský historik umění Miroslav Ambroz. Horizontální obklad nechali vyrobit Němci, když desky z vily za druhé světové války odvezli do svého tehdejšího baru... Podařilo se zachránit deset původních panelů.
Osud jménem Tugendhat - ukázka z dokumentárního filmu Rudolfa Chudoby o slavné vile, který do něj vložil hrané záběry z rekonstrukce života rodiny Tugendhatových. Fritze Tugendhata představuje Miroslav Sýkora.
Historik architektury Vladimír Šlapeta i Daniela Hammer-Tugendhatová, dcera majitelů a také kunsthistorička, v dokumentu vysvětlují, že vila nevznikla v Brně náhodou.
"Brno bylo v té době město, kde každý, kdo stavěl, stavěl moderně," zdůrazňuje Daniela Hammer-Tugendhatová. Pro ni je vila zhmotnělé dědictví. Právě její výpověď (stejně jako sestry Ruth) dodává filmu zvláštní autentičnost a zároveň lidský rozměr.
Výčet slavných brněnských funkcionalistických staveb je úctyhodný a začíná samozřejmě Zemanovou kavárnou od Bohuslava Fuchse. K dalším významným stavbám se řadí kavárna Savoy a Opera od Jindřicha Kumpošta či kavárna Era od Josefa Kranze. V roce 1928 se otevírají brány architektonicky skvělého brněnského výstaviště. Výstavu soudobé kultury tu tehdy navštívilo 2,5 milionu lidí!
Dochované dokumentární záběry z přeplněného výstaviště ve filmu samozřejmě nemohly chybět stejně jako snímky budov a interiérů, které všechny mají onen pověstný "Zeitgeist" - ducha doby.
Osud jménem Tugendhat - v dokumentu nechybějí hrané ukázky. Na začátku 2. světové války zabralo vilu gestapo.
Hrané ukázky předvádějí příjemný život, který trval bohužel jen osm let. Skončil v roce 1938, kdy musela rodina odjet do emigrace.
Milovníky historie potěší dobové záběry Brna z 20. let minulého století, ale nechybějí ani filmové ukázky z období německé okupace, osvobození Brna Rudou armádou či z poválečných let. Autoři filmu je získali z Národního filmového archivu a také ze soukromých sbírek.
