Podle serveru gazeta.pl zemřel Mazowiecki v pondělí ráno po dlouhé nemoci. Ta ho v poslední době připoutala na nemocniční lůžko.
Současný polský prezident Bronislaw Komorowski připomněl Mazowieckého odvážný charakter, který spolu s jeho moudrostí určily směr polské cesty k demokracii. Rovněž upozornil na to, že se zasadil o narovnání polsko-německých vztahů. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski pak označil zesnulého politika za "jednoho z otců polské svobody a nezávislosti". Walesa ho zase považuje za "nejlepšího premiéra do současné doby".
"Zpráva o skonu zasloužilého polského politika, bojovníka za svobodu a velkého Evropana Tadeusze Mazowieckého mě naplnila žalem," uvedl německý ministr zahraničí Guido Westerwelle. Podle něj patřil první premiér svobodného Polska ke "klíčovým osobnostem historických změn v Polsku a Evropě". Rovněž předseda Evropské komise José Barroso považuje zesnulého expremiéra za "velkého Evropana a humanistu".
Úspěšná politická kariéra
Mazowiecki, který se narodil 18. dubna 1927 v Plocku, vystudoval právnickou fakultu Varšavské univerzity a do roku 1954 působil jako šéfredaktor Wroclavského katolického týdeníku. O dva roky později pomáhal zakládat Klub katolické inteligence a v roce 1958 začal vydávat katolický měsíčník Wieź.
V roce 1961 se stal poslancem polského Sejmu za katolickou skupinu Znak, blízkou nejvyšším církevním kruhům, a setrval v něm do roku 1971. Po štvavé antisemitské kampani komunistických vládců v roce 1968 a krvavém potlačení dělnických protestů v roce 1970 už smíření s režimem nepřicházelo pro Mazowieckého v úvahu.
Oceňovaný politikMazowiecki získal mnoho vyznamenání, čestných doktorátů a cen, mimo jiné Řád čestné legie. V červnu 1995 převzal na Pražském hradě Cenu sv. Vojtěcha za zásluhy o duchovní a kulturní integraci zemí střední Evropy do společenství svobodných evropských zemí a národů. V roce 2004 obdržel v Olomouci jako první Cenu časopisu Listy Pelikán za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. |
V roce 1980 patřil mezi intelektuály, kteří podpořili stávkující dělníky Gdaňských loděnic. Od založení Solidarity v roce 1980 patřil k nejbližším poradcům Lecha Walesy a stal se šéfredaktorem týdeníku Solidarność, který Solidarita vydávala. Po vyhlášení výjimečného stavu v roce 1981 byl zatčen a internován. Po svém propuštění ihned obnovil spolupráci s Walesou.
O šest let později se stal poradcem celostátní koordinační komise Solidarity. V dubnu 1989 byl jedním z iniciátorů a přímých účastníků jednání u kulatého stolu, na jejichž základě byla mimo jiné zlegalizována činnost Solidarity a otevřena cesta k demokratickému vývoji v Polsku.
V srpnu 1989 byl zvolen předsedou rady ministrů, a do dějin tak vstoupil jako první nekomunistický premiér v postkomunistické Evropě. Spolu s ministrem financí Leszkem Balcerowiczem se tehdy Mazowiecki pustil do zdánlivě neřešitelného úkolu přeměnit zruinované polské plánované hospodářství v tržní ekonomiku a tvrdé dopady tohoto procesu na obyvatelstvo připravily Mazowieckého o část jeho popularity.
Neúspěch v prezidentských volbách
V prezidentských volbách koncem roku 1990 tak překvapivě ztroskotal v souboji s Lechem Walesou a skončil s 18 procenty hlasů dokonce i za politickým dobrodruhem Stanislawem Tymińským. Mazowiecki z toho vyvodil jasný důsledek a podal demisi, kterou parlament v prosinci 1990 přijal. Jeho poměrně krátké působení v premiérském úřadě bylo podle historiků poznamenáno minimálně dvěma historickými výkony: nezvratným nástupem cesty k tržnímu hospodářství a položením základů pro historické vyrovnání s Německem. V letech 1991 až 1994 zastával Mazowiecki funkci předsedy Demokratického svazu, poté byl dva roky předsedou Unie svobody (UW).
V letech 1992 až 1995 byl zvláštním vyslancem komise OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. Z funkce odstoupil jako tvrdý kritik na protest proti tomu, že mezinárodní společenství nezabránilo masakrům v Srebrenici a na dalších místech. V říjnu 1995 navštívil Prahu v rámci akce Měsíc Bosny a Hercegoviny v ČR. Na jaře 1997 oznámil u příležitosti svých 70. narozenin, že odchází z aktivní politiky, ale po domluvě rodiny a vedení UW svolil na poslední chvíli ke kandidatuře v parlamentních volbách, které se konaly v září 1997.
Mazowiecki uspěl a do roku 2001 byl poslancem a předsedou výboru Sejmu pro evropskou integraci. V roce 2005 byl jedním ze zakladatelů Demokratické strany (PD), která vznikla jako nástupce Unie svobody.
V roce 2011 se přijel osobně rozloučit se zesnulým bývalým prezidentem Václavem Havlem. Mazowiecki dvakrát ovdověl. Zanechal po sobě tři syny.
Rok 1989: první řeč nového polského premiéra:
