Od roku 1981 totiž stoupl počet vegetačních dnů. Eurasie se navíc podle všeho zelená mnohem více než Severní Amerika. "Když sledujeme data ze satelitů, vidíme rok od roku, že změny v růstu a trvání vegetativního období souvisí úzce rok od roku se změnami teploty," uvedl Liming Zhou z Bostonské univerzity.
Přitom však upozornil, že se oblasti zeleně nijak výrazně nezvětšují, pokud jde o plochu. Vegetace je však mnohem hustší.
Pokud jde o rozdíl mezi Eurasií a Amerikou, ten vyplývá i z odlišné proměny průměrných teplot. Satelitní údaje navíc odpovídají těm, které byly získány z pozemních stanic.
Nejvýrazněji se houstnutí zeleně projevuje v oblasti od střední Evropy přes Sibiř po ruský Dálný východ. Změny v Severní Americe jsou pak spíše jen částečné - v lesích na východě a na středozápadních planinách.
V Eurasii je vegetační období až o 18 dnů delší než v roce 1981. Jaro přichází o týden dříve a podzim se opožďuje o deset dní. V Severní Americe se pro zeleň příznivá doba prodloužila o 12 dní.
"Údaje byly získány z několika tisíc meteorologických stanic v USA a kolem světa. Mezi nimi i z řady vesnických stanic, kde je měřili dobrovolníci," řekl James Hansen z Goddardova ústavu pro vesmírný výzkum v New Yorku.
Řada vědců také zdůrazňuje, že pozorování dokládá existenci skleníkového efektu a oteplování klimatu. "Je to velmi důležité, protože to může mít vliv na koloběh oxidu uhličitého na Zemi," upozornil Ranga Myneni z Bostonské univerzity.
Oxid uhličitý je jedním z hlavních skleníkových plynů. Pokud jsou evropské lesy zelenější, mohou také absorbovat více oxidu uhličitého, což by mohlo mít nakonec globální důsledky.
Podle porovnání údajů z pozemních stanic - které měří povrchovou teplotu atmosféry - byl rok 1998 nejteplejší z dlouhého období od roku 1860 do roku 2000. Změna průměrné teploty byla přitom největší za posledních 1000 let.
