Konzervativci měli celou řadu výhrad. Nejvíc je popuzovala fotografie nezahalené tváře. Varovali, že takové snímky se mohou snadno zneužít. Na nahých tělech se stanou pornografií, dodávali. Ministerstvu trvalo dva roky, než nové opatření prosadilo.
I když k vydání dokladu žena stále potřebuje souhlas svého mužského poručníka, jde přesto o pokrok proti dobám, kdy byly saúdskoarabské ženy pouze uvedeny v dokladech svého manžela či otce. Ženy potřebují průkazy totožnosti hlavně k bankovním transakcím a k ověření vlastnického práva. Mají je také chránit před podvody.
Amnesty International nešetří kritikou
Zbožné muslimské království ale podle Amnesty International ženy diskriminuje dál.
Organizace ve své zprávě z roku 2001 zemi obvinila, že nedodržuje úmluvu OSN o ženách, kterou ratifikovala.
Poukázala zejména na "omezení svobody pohybu, které fakticky znamená uvěznění žen v domácnosti a nemožnost získat ochranu před porušováním lidských práv či dosáhnout nápravy situace".
Některé místní ženy dodávají, že se cítí diskriminovány i v pracovních příležitostech a v mužském světě podnikání.
Navzdory kritice a omezením se ale většina saúdskoarabských žen vrací poté, co v zahraničí získaly vzdělání, domů. "Rozhodla jsem se vrátit," prohlásila i Nadia Baišínová, která získala vzdělání v USA.
"Tato společnost není statická. Změny přijdou, ale tempem, které je nám vlastní. Americkým ženám to trvalo tak dlouho, jak jim to vyhovovalo. Dejte nám čas, který potřebujeme."
Mnozí obyvatelé Saúdské Arábie navíc omezení obhajují. Tvrdí, že jsou nezbytná pro to, aby se ženám zabránilo zabřednout do uvolněných západních mravů. Prohlašují, že když Západ a organizace jako Amnesty International dělají závěry, činí tak s naprostým ignorováním místních tradic a hodnot. Podporují prý navíc reformy, které jsou v rozporu s islámskou výchovou žen a s konzervativním prostředím.
Krůček po krůčku
Revoluci, kterou znamenaly průkazy, předcházely jiné krůčky kupředu, které ženám umožnily odvážit se do mužských sfér. Před deseti lety pracovala Nadia Baišínová na částečný úvazek jako konzultantka v džiddské obchodní komoře.
Ohromilo ji tehdy, že když nastoupila do výtahu plného mužů, všichni okamžitě vystoupili.
"Nikdy dříve v budově neviděli ženu," vzpomíná Baišínová, absolventka Arizonské univerzity. Ani ne za rok na ní kolegové volali, aby jim podržela dveře výtahu.
Ženy také chtějí čím dál větší podíl na rozhodování. Vadí jim, že nejsou ve vládě ani v králem jmenované Poradní radě. S jejími členy mohou pouze spolupracovat.
Také více soukromých společností hledá ženské zaměstnance, i když jsou pro ně dražší než muži. Musí pro ně totiž zřídit oddělené pracoviště a zvláštní zařízení, jímž mohou na dálku komunikovat s mužskými kolegy. Ženy, které mají vlastní obchod nebo společnost, musí za svého zástupce určit muže-agenta, který je pověřen stykem s úřady.
Největší ponížení - tlak náboženské policie
Některé ženy tvrdí, že největším ponížením není závoj - abája či zákaz řídit, nýbrž muttava, tedy náboženská policie, která dohlíží na dodržování pravidel. Ta v nich prý vzbuzuje pocit, jako by byly předmětem neschopným postarat se o sebe.
Vdané ženě a jejímu muži hrozí ponižující výtky na veřejnosti za sebemenší porušení norem. Příkladem může být, když na večírku sedí pár odděleně od sebe.
Státem placení agenti Výboru pro potírání neřesti a podporu ctnosti byli nedávno v místním tisku obviněni, že v posvátném městě Mekka bránili dívkám utéci z hořící školy, protože na sobě neměly abáje. Výbor i ministerstvo vnitra tvrdí, že tato obvinění jsou nepodložená.
Ačkoli v ulicích již není tolik příslušníků muttawy jako před dvěma lety, je to stále síla, s níž je třeba počítat.
Na letošním výročním kulturním festivalu náboženští policisté stáli u vchodu do míst, kam mohly pouze ženy. Křičeli na novinářku z ciziny, která neměla zakrytou hlavu, a pustili ji dovnitř, teprve když slíbila, že si ji zakryje. Hlídkovali v autech, někdy stáhli okýnka a křičeli:
"Zakryjte si oči, upravte si závoje!" Obrovské transparenty ženám připomínaly, že by abája neměla být průhledná či zdobená a že závoj by měl zakrývat hlavu i obličej.
Obchody, které prodávají neschválené druhy abáje, jsou hlášeny ministerstvu obchodu, které je konfiskuje.
Jedním z míst, kde se ženy cítí uvolněněji, jsou kluby určené pouze pro ně. Tam mohou abáju odložit. Jsou zde restaurace, butiky, počítačové a jazykové kurzy, internetové kavárny a salony krásy. V jednodílných plavkách a šortkách po kolena mohou jít i na plovárnu.
|
Tvrdá omezení |
|
Ženám, které se odváží na veřejnosti odhalit své oči nebo tvář, hrozí, že je bude šikanovat mocná náboženská policie. Ženy nesmějí cestovat, získat vzdělání či práci, ani se ubytovat v hotelu bez písemného souhlasu mužského poručníka. Ženy nesmějí ani řídit auto. Okolí většinou pozorují jen přes černou gázovou látku závoje. Jednou z překážek bránících rozsáhlejším reformám v zemi je náboženská vrchnost. Místní vláda totiž odvozuje svou legitimitu od přísně konzervativní podoby islámu. |
