"Naši vůdci jsou zaměstnaní jen bojem mezi sebou. Jak by si mohli najít čas na řešení našich palčivých problémů?" ptá se Bahadur Sunuwar, dělník, jenž vydělává v přepočtu asi čtyřicet korun denně.
"Je nejvyšší čas, aby přišli s nějakou vizí, jak zlepšit život lidí," míní Panna Kaji Amatya, politoložka z Káthmándú. "Jinak zemi pohltí komunisté a chaos." Himálajské království patří k nejchudším na světě. Průměrný příjem na hlavu činí asi 200 USD ročně, nejméně 42 procent Nepálců žije v absolutní chudobě.
Nepál se zoufale snaží o zrod stabilní vlády už od roku 1990, kdy prodemokratické hnutí přinutilo krále Bíréndru, aby se vzdal absolutní moci. Od té doby však žádná strana nebyla schopna získat přesvědčivou většinu, takže v zemi se střídaly slabé, často kuriózní koaliční vlády s jepičím životem. Poslední zkolabovala v lednu.
Vítězství demokracie přineslo silná očekávání, jež se nenaplnila. "Všechno, co chceme, je jídlo, oblečení a střecha nad hlavou, totéž, co již před drahnými lety - nic se však v našem životě nezměnilo," říká Krišnan, který v malé dílně vyrábí sošky hinduistických božstev.
Právě podobné pocity jsou podle odborníků příčinou značné popularity dvou zdejších komunistických stran.
Nestabilita škodí i ekonomice. Zahraniční dárci, kteří financují 60 procent nepálských rozvojových programů, již dlouho dávají najevo nelibost nad vývojem v zemi.
Změna k lepšímu se v dohledné době nerýsuje. "Také dubnové volby zrodí bezzubý parlament a agonie bude pokračovat," soudí Bahadur Thapa z Nepálské společnosti pro politické vědy. "To vše zvyšuje nebezpečí otevřeného konfliktu."
"Je nejvyšší čas, aby přišli s nějakou vizí, jak zlepšit život lidí," míní Panna Kaji Amatya, politoložka z Káthmándú. "Jinak zemi pohltí komunisté a chaos." Himálajské království patří k nejchudším na světě. Průměrný příjem na hlavu činí asi 200 USD ročně, nejméně 42 procent Nepálců žije v absolutní chudobě.
Nepál se zoufale snaží o zrod stabilní vlády už od roku 1990, kdy prodemokratické hnutí přinutilo krále Bíréndru, aby se vzdal absolutní moci. Od té doby však žádná strana nebyla schopna získat přesvědčivou většinu, takže v zemi se střídaly slabé, často kuriózní koaliční vlády s jepičím životem. Poslední zkolabovala v lednu.
Vítězství demokracie přineslo silná očekávání, jež se nenaplnila. "Všechno, co chceme, je jídlo, oblečení a střecha nad hlavou, totéž, co již před drahnými lety - nic se však v našem životě nezměnilo," říká Krišnan, který v malé dílně vyrábí sošky hinduistických božstev.
Právě podobné pocity jsou podle odborníků příčinou značné popularity dvou zdejších komunistických stran.
Nestabilita škodí i ekonomice. Zahraniční dárci, kteří financují 60 procent nepálských rozvojových programů, již dlouho dávají najevo nelibost nad vývojem v zemi.
Změna k lepšímu se v dohledné době nerýsuje. "Také dubnové volby zrodí bezzubý parlament a agonie bude pokračovat," soudí Bahadur Thapa z Nepálské společnosti pro politické vědy. "To vše zvyšuje nebezpečí otevřeného konfliktu."
