Neda mi to a prispeju troskou do mlyna.
Na Stromboli jsme byli loni. Vydali jsme se prave z Milazza, odkud ma pochazet jedina obet erupce, vodnim taxi. Odpoledne jsme pristali v pristavu Stromboli, ubytovali se a kolem seste hodiny vecerni jsme se vydali nahoru. Nekdo tu zminoval, ze nahoru jedine s pruvodcem. To je hloupost, k dispozici jsou dve stezky, jedna vede vyse, na krater se divate jakoby shora. To je stezka s pruvodcem za uplatu. Druha stezka je bezne pristupna i bez pruvodce, jen na krater koukate zespodu. Na muj vkus dostatecne blizko na to, abyste si tuto podivanou uzili. Na toto misto jsme dorazili kolem 22.hodiny, tak akorat ve chvili, kdy se setmelo. Misto ma uzasnou atmosferu, vidite pravidelne fontany lavy z krateru, slysite ono zminovane hrmeni a kameny ztuhle lavy valici se po svahu sopky, z nichz nektere se dokutali az do more na upati, kdy je slyset i jejich splouchani do vody a v dalce sledujete mizici horizont nekonecne vodni hladiny. Na teto vyhlidce jsme nebyli sami, pritomno bylo asi dalsich 5-7 lidi, kteri se vsak chovali nanejvys ohleduplne k ostatnim, v pripade ze si potrebovali navzajem neco rict, podelit se o zazitek, tak pouze septali. Diky jim za to. Postupne se ale odebirali na cestu zpet a tak jsme tam zustali jen ve dvou. Pokud vas zajima sledovani z vetsi dalky z lodi, nedoporucuji. Pri kazde vetsi erupci se z kazde z lodi ozval huronsky rev a pri predstave, ze tam jsem s dalsimi 20 lidmi...nic pro nas, ale tak kazdemu bude vyhovovat neco jineho. Pro nas to byl nezapomenutelny zazitek a cestu zpet s celovkami jsme stravili povidanim o tom, jak jsme radi, ze jsme nebyli s dalsimi x lidmi na lodi nebo ve vyprave s pruvodcem. Zazitkem nebyl jen samotny krater, ale samozrejme i vyhledy, ktere se nabizely po ceste nahoru a okolni priroda, nebo treba zapomenuty a castecne zarostly hrbitov.
