Raketoplán je složen z více než 2,5 milionu částí, 370 kilometrů kabelů a více než 27 tisíc izolačních destiček a tepelných vložek. V prvních osmi minutách letu stroj akceleruje z nuly na rychlost přibližně devětkrát vyšší než výstřel z pistole. To představuje 28.002,6 kilometru za hodinu. Při startu spotřebují dvě rakety na tuhý pohon každou sekundu více než deset tun paliva a vyvinou sílu rovnající se síle 14.700 lokomotiv. Teplota uvnitř hlavních motorů dosahuje 3315,6 stupně Celsia.
Stroj za miliardy dolarů leží bez užitku v hangáru
Na kalifornské Edwardsově vojenské základně stojí bez užitku opuštěná kontrolní věž a malá odpalovací rampa. Z té měl stroj klínového tvaru startovat. Jeho části místo toho leží v asi hodinu cesty vzdáleném hangáru. Z projektu za jednu a půl miliardy dolarů zůstalo torzo.
Letoun neměl odhazovat moduly
Prototyp X-33 měl být prvním z vesmírných strojů, který nebude odhazovat nepotřebné moduly. Ve startovací fázi měl vzletět kolmo do výše a teprve ve výšce sta kilometrů přejít na let v horizontální poloze.
Technologie zatím nestačí
Celému projektu se stala osudnou myšlenka, že nové technologie potřebné pro náročné letové podmínky je možné vyvíjet souběžně s konstrukcí. Zatím se nedaří ani uskutečnit představy o masové výrobě nových látek ve stavu beztíže.
Loni v listopadu se inženýrům nepodařilo vytvořit kompozitní materiál, z něhož mělo být letadlo složeno. Když totiž zkoušeli nádrže s kapalným vodíkem zmrazeným na velmi nízké teploty, zjistili, že se v plášti tvoří mikroskopické trhliny.
Dlouholetý kritik programu X-33, analytik z Clear Lake Group Rich Kolker tvrdí, že se NASA stala obětí úspěchu programu Apollo, kde se podařilo vývoj technologií i konstrukce sladit. "Místo jednorázového okamžitého vyvíjení všech těch technologií pro jeden miliardový létající prototyp se ale měly nejprve vyvinout technologie a potom teprve X-letoun, ve kterém by se uplatnily," prohlásil Kolker.
Výrobci raketoplánů si mnou ruce
Vývoj raket triumfoval a stroje na jedno použití, které létají do kosmu už 25 let, budou zřejmě stále potřeba. Na neurčito se zatím odkládá i to, co odborníci nazývají prolomením cenové bariéry za kilogram nákladu. S nynější technikou stojí vynesení kilogramu jakékoli látky na oběžnou dráhu v průměru 20 tisíc dolarů. Teprve až se podaří tuto cenu desetkrát snížit, má vesmírná turistika na blízké planety šanci.
