Podle paleontologa Philipa Gingeriche významně pomáhají dva a půl metru dlouhé zkameněliny samce a o něco menší březí samice k pochopení toho, jak se tito savci vrátili ze souše do moře.
Ve vodě trávili většinu času, na souš vystupovali jen v omezených případech. Jedním z nich byl porod, což dokazuje zkamenělina plodu.
Prehistorická velryba se čtyřma nohama
Velrybí mládě bylo v těle matky obráceno hlavou dolů jako u suchozemských živočichů, tak aby hned po narození mohlo začít dýchat. Mláďata současných druhů velryb, která se rodí ve vodě, naopak vycházejí z těla matky ocasem napřed, aby mohla okamžitě začít plavat.
Agentura Reuters uvedla, že pozůstatky těchto velryb jsou prvními objevenými zástupci vyhynulého podřádu Archaeoceti a představují nový druh, který byl nazván Maiacetus inuus. Ve jméně byl zkombinován latinský výraz pro matku velrybu a jméno římského boha plodnosti Inua.
Kromě plodu byl 47,5 milionu let starý nález zajímavý také tím, že obě fosilie mají čtyři končetiny. Ty se však kvůli dlouhodobému pobytu ve vodě začaly přizpůsobovat okolnímu prostředí.
Nicméně i na těchto vratkých nohou se mohli předchůdci dnešních velryb, mezi nimiž jsou některé druhy na pokraji vyhynutí, pohybovat při svých krátkých výpravách na souš. Experti z Michiganské univerzity usoudili, že tak činili ze tří důvodů: páření, odpočinek a porody mláďat.
