Křesťané věří, že do plátna byl po sejmutí z kříže zabalen Ježíš Kristus a jeho krev údajně zanechala na látce dobře patrné otisky.
To, co je podle věřících asi nejhmatatelnějším Ježíšovým pozůstatkem, mnozí kritici považují za náboženský podvrh, pokud ne rovnou vtip.
Těm ale oponuje Raymond Rogers, někdejší chemik z Národní laboratoře v Los Alamos v americkém státě Nové Mexiko. Tvrdí totiž, že má důkazy o "skutečném" stáří roucha, napsal server BBC News.
V roce 1988 provedli pracovníci tří univerzit radioúhlíkovou analýzu a jako pravděpodobné datum vzniku plátna stanovili období mezi roky 1260 a 1390. Na základě jejich závěrů dokonce turínský kardinál prohlásil relikvii za středověký falzifikát.
"Radiouhlíkový vzorek měl ale naprosto rozdílné složení než zbytek materiálu, který plátno tvoří," namítá Raymond Rogers. Důvod je podle něj prostý: jelikož plátno několikrát poničily požáry, mniši ho opravovali, jak se dalo.
Experti si proto v 80. letech vybrali ke zkoumání právě vlákna, která posloužila ve středověku jako záplaty, a proto byly jejich závěry stran pravosti plátna negativní, míní Rogers.
"Vzorek, který prošel radiouhlíkovou metodou, nemůže být starší než z roku 1290, jenže plátno samo o sobě je starší," tvrdí vědec Rogers. On sám se spolupracovníky podrobil látku několika bádáním a zjistil, že nejstarší materiál na ní použitý by mohl být starý až 3000 let.
Ačkoli podal Rogers prostřednictvím časopisu Thermochimica Acta důkazy o tom, že Turínské roucho může skutečně pocházet z období kolem počátku letopočtu, neříká nic o tom, zda otisk na něm je opravdu od mrtvého Ježíše Krista.
