Pasti s odérem smrdících nohou přilákaly až čtyřikrát více moskytů než lidský dobrovolník, tvrdí entomolog Fredros Okumu, který se svým týmem už dva roky ověřuje teorii se zapáchajícími ponožkami ve třech vesnicích v Tanzánii, kde každý z obyvatel ročně čelí nejméně 350 komářím štípnutím.
Ročně se malárií nakazí přes 220 milionů lidí, nejméně 800 tisíc z nich pak zemře. Většinou to jsou děti v Africe, poznamenala agentura AP. Počet obětí malárie přitom rok od roku klesá, a to díky pokojovým sprejům a moskytiérám či očkování. Problémem ale zůstává, jak s hmyzem bojovat venku.
Jak pasti fungujíV současné době mají pasti na komáry podobu krabic, které připomínají včelí úly. Jakmile do nich komáři vletí, otráví se. Pasti jsou totiž mimo jiné natřeny pesticidy vytvořenými na bázi organofosfátů anebo plísní, uvedl list The Washington Post. |
Na fakt, že smrdící nohy vábí moskyty více než zbytek lidského těla, přišel už před patnácti lety nizozemský lékař Bart Knols podle toho, kde měl nejvíce štípanců. Fredros Okumu, který sám malárií několikrát onemocněl, už nějakou dobu přemýšlí, jak Knolsův objev uplatnit v boji proti malárii.
Výzkum bude pokračovat
Nyní se svým týmem dostal od organizace Grand Challenges Canada a Nadace Billa a Melindy Gatesových přes 700 tisíc amerických dolarů, aby ve svém výzkumu pokračoval a vymyslel účinnou past na komáry v otevřeném prostranství.
Vědci mají za úkol přijít na to, kam bude nejlepší pasti podobné úlům umístit - pakliže budou příliš blízko lidem, vystaví je většímu riziku štípnutí. A pokud by byly příliš daleko, nebyly by efektivní.
Určit by také měli, jestli budou účinnější několik hodin nošené ponožky, nebo syntetická náhražka odéru zpocených nohou, a v neposlední řadě, zda lapání moskytů pomocí smradu lidských nohou a jejich zabíjení sníží počet komářích štípnutí. Vědci ovšem doufají, že nad chemikáliemi zvítězí nakonec ponožky.
"Je to jednoduše otázka peněz. Ponožky jsou lépe dostupné a nemusíte míchat chemikálie. Mohlo by to být vyráběno ve vesnických továrnách," tvrdí Okumu.
