jo čaj je určitě symbolem přátelství mezi brity a amíky.

viz "bostonské pití čaje" https://cs.wikipedia.org/wiki/Bostonsk%C3%A9_pit%C3%AD_%C4%8Daje

Soukromá kvakerská instituce, prostě náboženství do školy nepatří, pak to dopadá takhle

Zkuste zeleny caj bez cukru, ale s kajenskym peprem. To je moje oblibena kombinace.

V Mongolsku jsem slaný černý čaj pila a vůbec nebyl špatný.

Mléko do čaje - fuj. Vývar z fermentovaného listí a šťáva ze skotu - špatná kombinace. Lepší je "povařit" ječmen a ochutit chmelem.

Sypany cerny caj. Vyluhovat ve vode s teplotou POD 100 stupnu tak na deset, patnact vterin, par kapek citronu a neni co resit. Mliko, sul a ostatni zverstva prenecham barbarum.

Jako milovník čaje mohu říct, že nějaký univerzální návod prostě neexistuje a záleží na konkrétním typu čaje (liší se jak délka louhování - nejčastěji 2-5 minut, tak zejména teplota vody - např. u zeleného čaje nejčastěji 70-80°, zásadně ne vařící).

Když už bych chtěl uvést nějakou všeobecnou radu na přípravu čaje, tak prvním bodem by bylo čaj nepřipravovat z nějakých sáčků, ale použít sypaný čaj.

P.S. jinak ten sypaný čaj bych doporučil ne kvůli samotnému sáčku, ale hlavně proto, že u sáčkových čajů se často jedná o velmi přesušený čaj, nebo dokonce pouhý odpad z čaje, navíc se tam často přidávají ještě různá aromata a barviva ...... netvrdím, že sáčkový čaj nemůže být kvalitním čajem, ale takový je u nás dost těžko k sehnání.

Mají štěstí ti Američani, že když si toho všimne nějaký Číňan - máchání pytlíku, sůl, citrón, mlíko! -, tak se jen ušklíbne nad dlouhonosými barbary.

Že by vyhrabali nějaký neznámý skeč Monty Python?