Když šestatřicetiletá Lesia Oršonková a sedmačtyřicetiletá Aljona Čuhajová přistály začátkem března na telavivském letišti, čekala tam na ně známá tvář. „Je mi ctí vás přijmout a oplatit vám nezměrnou laskavost vaší rodiny,“ vítala je po náročné cestě Sharon Bassová.
Její babičce, Fanii Rosenfeldové, před téměř osmdesáti lety zachránila život rodina Oršonkové. „Připadá mi, že se minulost opakuje, jen jinak. Židé byli pronásledováni po celou svou historii, ale tentokrát máme privilegium být bezpečným útočištěm ostatním uprchlíkům,“ popsala Bassová.
Fanii Rosenfeldové bylo devatenáct, když němečtí okupanti v létě 1941 vtrhli do jejího rodného města Rafalowka, zřídili tam židovské ghetto a jeho obyvatele donutili k otrocké práci. O rok později nacisté ghetto zlikvidovali – nejméně 2250 Židů zmasakrovali a naházeli do neoznačených jam. Mezi nimi i rodiče a pět sourozenců Rosenfeldové.
Fanii se společně s několika desítkami dalších Židů podařilo uprchnout do lesa. Její život aktivně zachránila Ukrajinka nežidovského původu Mária Blyščiková a její rodina, která dívku u sebe doma skrývala poslední dvě válečná léta, dokud Rafalowku v únoru 1944 neosvobodila Rudá armáda.
Ženy po příjezdu do Izraele:
Fania na svou zachránkyni nezapomněla
Fania se po válce přestěhovala do Izraele, kde se vdala a založila rodinu. Na rodnou zemi však nikdy nezapomněla a dětem i vnoučatům znovu a znovu vyprávěla o dobrých lidech, kteří se postavili hrůzám a zachránili ji.
Fania sice s Marií po osvobození ztratila kontakt, v 90. letech se jim ale podařilo znovu spojit a pravidelně spolu komunikovaly. Fania dokonce navštívila Rafalowku, aby se zde poklonila u památníku obětí masakru.
„Během vyrůstání jsem slýchala příběh o Mariině statečnosti. Ani na okamžik jsem s nabídkou Lesii a Aljoně neváhala,“ popsala listu The Washington Post Bassová. „Zhodnotili jsme, že nejlepší bude dostat je k nám do bezpečí,“ dodala s tím, že bylo nejdříve nutné překonat byrokracii.
Vízum úředníci sestřenicím schválili přesně na třetí výročí Faniiny smrti. Dožila se sedmadevadesáti let.
Lesia a Aljona následně vyrazily autobusem ze svých domovů ve městech Volodymyrec a Borova směrem k polským hranicím, odkud pokračovaly vlakem do Varšavy. Následoval let do Berlína a spoj do Tel Avivu.
Mohou zůstat, jak budou potřebovat
Ani jedna z žen není v Izraeli poprvé. Jeruzalémské muzeum holokaustu Jad Vašem v roce 1995 totiž ocenilo celou Mariinu širokou rodinu jako „Spravedlivé mezi národy“, což je ocenění udělované nežidům, kteří riskovali své životy pro záchranu Židů za druhé světové války.
Sestřenice tu mají i příbuznou, jež se zde usadila. Ljuba Blyščiková, jedno z deseti Mariiných dětí, začala v Izraeli před dvaceti lety pracovat pro Fanii jako pečovatelka a už zůstala. O ženu, kterou její matka zachránila před Němci, se starala až do její smrti v roce 2019.
Židé opět prchají z Ukrajiny. Ruská invaze ničí to, co budovali desítky let |
Ačkoli jsou Lesia a Aljona za přijetí v Izraeli vděčné, odchod z vlasti v nich vyvolal smíšené pocity. „Jsem šťastná, že jsem tady v teple a bezpečí, ale také přemýšlím o rodině, která zůstala doma, která je stále v nebezpečí,“ říká Aljona, jejíž otec, matka, bratr a synovci jsou stále na Ukrajině.
S přežitím a útěkem do bezpečí přišel pocit viny, což je psychologický fenomén, kterému rodina Bassové dobře rozumí. „Náš dům je jejich domovem. Maria nestanovila naší babičce Fanii časový limit, jak dlouho ji bude chránit, a my to také dělat nebudeme,“ uzavřela Bassová.