Turecká vláda v posledních měsících čelila řadě obvinění z korupce a sám premiér Erdogan se nechal slyšet, že ze svého postu odstoupí, pokud v nedělních komunálních volbách jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) neuspěje.
V premiérském křesle ale zůstává i nadále, neboť AKP získala ještě větší podporu než při posledních volbách v roce 2009. Po sečtení více než 90 procent odevzdaných hlasů získala proislámská strana podporu 44 procent voličů, zatímco hlavní levicová opozice z Lidové republikánské strany (CHP) jen 29 procent.
Nedělní parlamentní volby provázela značně vyostřená atmosféra. Při střetech, které je doprovázely, zemřelo podle agentury Reuters na jihovýchodě země osm lidí.
Erdoganova formace, která je u moci od roku 2002 a zatím žádné volby neprohrála, si podle dosavadních výsledků kromě jiného nejspíš udrží i vedení dvou nejvýznamnějších tureckých měst, Ankary a Istanbulu. V hlavním městě je však souboj velice těsný a CHP na vítěze ztrácí jen necelé procento hlasů.
Ještě v neděli Erdogan promluvil z balkonu sídla strany ke svým podporovatelům, kteří se shromáždili v Ankaře. "Lid zmařil záludné plány a nemorální pasti těch, kteří útočili na Turecko. Pronikneme až do jejich doupat, uvidíte. Zaplatí za to, budou pohnáni k odpovědnosti," varoval.
Erdogan tvrdí, že obvinění, která spojují jeho vládu s korupcí, jsou spiknutím organizovaným jeho ideologickým protivníkem, umírněným islámským duchovním Fethullahem Gülenem, který žije ve Spojených státech. V souvislosti s policejním vyšetřováním proto vláda začala tvrdě bojovat s justicí, kterou vinila z předpojatosti.
Názory na premiéra rozdělují tureckou společnost
Erdoganovi může výsledek nedělních voleb posílit sebevědomí před srpnovými prezidentskými volbami, v nichž budou Turci hlavu státu poprvé volit přímo. Pokud v nich premiér nebude kandidovat, pokusí se podle analytiků nejspíš změnit zákony tak, aby mu umožnily počtvrté usilovat o křeslo premiéra, což podle současných pravidel nesmí.
Názory turecké veřejnosti na postavu premiéra se nicméně značně různí. Především mladí a na Západ orientovaní lidé jej nemají v oblibě kvůli prosazování islamistických reforem. Turecko se tak čím dál víc vzdaluje od směru nastoleného svým novodobým zakladatelem Mustafou Kemalem Atatürkem, přísným zastáncem sekularismu.
Mnoho z nich proto loni v květnu a červnu vyšlo do ulic a připojilo se k původně poklidným protestům proti kácení stromů v centru Istanbulu s požadavkem na změnu vlády. Policie proti demonstrantům, shromažďujícím se zejména na istanbulském náměstí Taksim, opakovaně nasazovala slzný plyn i vodní děla. Postupem času však desetitisícové davy prořídly a protesty v letních měsících téměř utichly.
Kritiku si turecký premiér vysloužil naposledy také za zablokování sociální sítě Twitter a portálu YouTube, kde se objevily údajné nahrávky odposlechů vysokých činitelů státu (více o zablokování těchto sítí si můžete přečíst zde).
Navzdory tomu, že mnozí lidé politikovi vytýkají jeho autoritativní styl, jej zároveň část veřejnosti vnímá jako osobnost, která dokázala oživit tureckou ekonomiku.
