Socha bosého náměsíčníka se objevila v pondělí v areálu Wellesley College nedaleko Bostonu a ihned vzbudila poprask. "Nemůžete si toho nevšimnout. Několik minut jsem se na něj dívala a ani se nepohnul," svěřila se listu The Washington Post dvaadvacetiletá studentka Lauren Walshová.
Plastika je reklamou na Matelliho výstavu v prostorách univerizy a měla by zůstat na svém místě až do června.
Znepokojivě realistické dílo sochaře Tonyho Matelliho se však Walshové a dalším studentkám ani trochu nelíbí. Podepsaly proto petici, aby škola sochu odstranila. Studentky tvrdí, že nehybný spoře oblečený muž může některé dívky vyděsit. Především ty, které se v minulosti staly obětí sexuálního obtežování.
Vedení školy však o tom zatím nechce slyšet. "Tato socha vzbudila ve škole a na sociálních sítích vášnivou debatu o umění, genderu, sexualitě a osobních zkušenostech," oznámilo vedení univerzity.
Náměsíčník dostal rukavice a svetr
Někteří studenti nicméně Matelliho umělecké dílo tak vážně neberou. Když ve středu Massachusetts zasáhla sněhová bouře a náměsíčník se náhle brodil závějemi, někteří studenti ho proto oblékli do teplého oblečení. Zřejmě, aby nechytil chřipku.
A co má vlastně socha znamenat? "Má to mnoho významů, umění je otevřené výkladům. Každý člověk vnímá umělecké dílo na základě své vlastní minulosti, svých názorů, nadějí, strachů a takových věcí," říká Mantelli. "Pro mě ta socha představuje pocit ztracení. Vykořenění. Jako kdybyste usnuli za bílého dne," dodává umělec z newyorského Brooklynu.
A proč svého náměsíčníka oblékl od bílých spodek? "Zdálo se mi přirozené, že právě v nich by asi vylezl z postele. Přiléhavé bílé spodky jsou svým způsobem ikonické," vysvětluje Mantelli.
V areálu univerzity na jeho výstavu upozorňuje ještě socha nazvaná Ztracený pes. Na plastiku slepeckého psa, který marně hledá svého pána, si zatím nikdo nestěžoval.
