V pondělí odpoledne, kdy otřesy o intenzitě až osmi stupňů Richterovy škály udělaly ze škol trosky, byly třídy plné školáků a studentů, píše agentura AFP. Nejstrašnější pro zachránce i rodiče byly hlasy, které se ozývaly z trosek ještě v prvních hodinách po zemětřesení a postupně umlkaly. - o situaci v oblastech zasažených zemětřesením čtěte zde
"Zpočátku jsme je mohli ještě slyšet. Kdyby záchranáři zasáhli rychleji, už by mou holčičku vysvobodili," říká hlasem chvějícím se zlobou Wen Chua-jung, 39letá matka čekající na zprávy o své osmnáctileté dceři.
Její přítelkyně, která ji utěšuje a drží za ruku, pak cizinci vysvětluje důvod vyhrocenosti takového zoufalství. "Víte, my v Číně smíme mít jen jedno dítě."
Děti se staly v Číně drahocenností od doby, kdy vláda před třiceti lety většině Číňanů zakázala mít více než jednoho potomka. Snažila se tak zvládnout prudký demografický růst nejlidnatější země světa, který zemi hrozil všestranným kolapsem.
Tato politika podle vlády umožnila snížit přírůstek obyvatelstva o 400 milionů, zároveň ale vytvořila nový problém - omezený počet mladých Číňanů, kteří mají financovat důchody rozrůstající se populace důchodců.
V současnosti žije v Číně osmdesát milionů jedináčků, kterým se přezdívá "malí císaři" podle toho, jak jsou celým příbuzenstvem rozmazlováni. Ve venkovských oblastech, zejména osídlených národnostními menšinami, sice politika jediného dítěte není prosazována tak přísně - k takovým oblastem patří i S'-čchuan, zasažený katastrofou nejvíce - ale u obyvatel zdejších měst se tato politika Pekingu ještě dokázala prosadit.
Lidé se cítí opuštěni a obětováni
Nedostatečná rychlost vyprošťování obětí není jediným zdrojem rozhořčení obyvatel postižených oblastí vůči státním orgánům. Mnoho z těch, kteří přežili a jsou nyní bez přístřeší, je zcela bezradných, nemá co jíst a cítí se vládou opuštěno a obětováno. Platí to hlavně o horských oblastech.
"Nemáme peníze, abychom si na přežití něco koupili, ostatně nikde se nic koupit nedá. Co bude s našimi dětmi?" stěžoval si podle agentury Reuters Čang Fu-jang před provizorním útulkem zbudovaným z trosek v obci Sin-š'. "Nikdo nám nic neřekl, nikdo se o nás nestará."
Sin-š' je jednou ze stovek vesniček v krásných, mlhou pokrytých horách v severní části S'-čchuanu, všechny jsou ale nyní v troskách. "Nějací vojáci tudy prošli včera. Od té doby jsme nikoho neviděli," řekl Čang Kong-čchuang, jehož žena spí pod stanovým přístřeškem a děti hrají karty.
V domě, kde měla Čangova rodina byt, byla v přízemí nevyužívaná lékařská ošetřovna. "Není tu lékařský personál od doby, kdy zemřel můj otec. Nemáme elektřinu a nevíme, kdy bude obnovena," dodal.
Zoufalí vesničané stojí podél nedaleké silnice a mávají na projíždějící vojenská auta nápisy vyrobenými z lepenky s prosbami o pomoc. Dobrovolníky, kteří zastavili a chtěli vydávat lahve s pitnou vodou a dávky základních potravin, však dav doslova převálcoval.
Vedení čínské komunistické strany vydalo pokyn "zajistit sociální stabilitu" mezi desítkami tisíc frustrovaných přeživších. Státní rozhlas vyzval uprchlíky, aby nepili nečistou vodu a nekradli humanitární pomoc.
Čang Kong-čchuang před troskami svého domu má však jinou starost. "I kdybychom měli jídlo, jak bychom si ho připravili? Vždyť nemáme ani nože. Jak bychom ho snědli?" říká.
