"Proces vyřazování začal už v roce 1993, kdy Mečiarova vláda stále jasněji deklarovala jiné zahraničněpolitické priority," říká jeden západní diplomat působící v Bratislavě.
Politici z Mečiarova HZDS mají jiný názor.
"Všechny vlády HZDS chtěly dosáhnout členství země v NATO a EU," říká místopředseda hnutí Augustín Marián Húska.
"Minulá vláda porušovala principy demokracie a nereagovala na kritiku Západu. Její součástí byly i Slovenská národní strana a Sdružení dělníků Slovenska, které se netajily odporem k NATO," připomíná šéf parlamentního výboru pro integraci František Šebej.
Pozorovatelé soudí, že schizofrenie slovenské zahraniční politiky, která na jedné straně chtěla do aliance, ale na druhé straně se stále více upínala k Moskvě, dosáhla vrcholu právě v letech 1994 až 1998.
"Země, kde tajná služba unesla syna hlavy státu a porušovala zákony, země, kde vládli obdivovatelé Žirinovského nebo Šešelja, nemohla aspirovat na členství v NATO. Madridský summit aliance nemohl rozhodnout jinak," soudí politický komentátor Štefan Hríb.
Nová vláda Mikuláše Dzurindy se proto hned po svém nástupu pokusila o diplomatickou ofenzivu v centrále NATO, ale rozhodnutí madridského summitu se jí už nepodařilo zvrátit. "Naši přátelé z Bruselu nám řekli, že dnešní Slovensko je důvěryhodný partner. Odhodlání stát se členy aliance tedy nijak neochabuje," říká šéf slovenské diplomacie Eduard Kukan.
Bratislava nyní spoléhá i na podporu nových členů a soudí, že poté, co vstoupí do aliance, získá jejich podpora ještě větší váhu. Slovenská vláda proto například usiluje o co nejužší spolupráci na úrovni středoevrospských zemí v rámci Visegrádu.
Například ministr zahraničí České republiky Jan Kavan již několikrát prohlásil, že Bratislava může očekávat od Prahy určitou podporu při svých současných snahách vstoupit rychle do aliance.
Politici z Mečiarova HZDS mají jiný názor.
"Všechny vlády HZDS chtěly dosáhnout členství země v NATO a EU," říká místopředseda hnutí Augustín Marián Húska.
"Minulá vláda porušovala principy demokracie a nereagovala na kritiku Západu. Její součástí byly i Slovenská národní strana a Sdružení dělníků Slovenska, které se netajily odporem k NATO," připomíná šéf parlamentního výboru pro integraci František Šebej.
Pozorovatelé soudí, že schizofrenie slovenské zahraniční politiky, která na jedné straně chtěla do aliance, ale na druhé straně se stále více upínala k Moskvě, dosáhla vrcholu právě v letech 1994 až 1998.
"Země, kde tajná služba unesla syna hlavy státu a porušovala zákony, země, kde vládli obdivovatelé Žirinovského nebo Šešelja, nemohla aspirovat na členství v NATO. Madridský summit aliance nemohl rozhodnout jinak," soudí politický komentátor Štefan Hríb.
Nová vláda Mikuláše Dzurindy se proto hned po svém nástupu pokusila o diplomatickou ofenzivu v centrále NATO, ale rozhodnutí madridského summitu se jí už nepodařilo zvrátit. "Naši přátelé z Bruselu nám řekli, že dnešní Slovensko je důvěryhodný partner. Odhodlání stát se členy aliance tedy nijak neochabuje," říká šéf slovenské diplomacie Eduard Kukan.
Bratislava nyní spoléhá i na podporu nových členů a soudí, že poté, co vstoupí do aliance, získá jejich podpora ještě větší váhu. Slovenská vláda proto například usiluje o co nejužší spolupráci na úrovni středoevrospských zemí v rámci Visegrádu.
Například ministr zahraničí České republiky Jan Kavan již několikrát prohlásil, že Bratislava může očekávat od Prahy určitou podporu při svých současných snahách vstoupit rychle do aliance.
