Singh snášel nelidské podmínky na farmě v italské Pontině takřka sedm let. Už nemohl dál a rozhodl se jít na policii. „Jsem Sikh. Když si Sikh něco slíbí, udělá to, bez ohledu na následky,“ popsal reportérům serveru The Guardian. Krátce po udání jeho zaměstnavatele přišel o práci.
Hrozny s příchutí otročiny. Sběrači v Itálii umírají přímo na vinicích |
Jeho případ není výjimečný. Mediální pozornosti se dostává zejména otrocká práce uprchlíků z Afriky, v Pontině však pracuje i deset tisíc Sikhů. Za minimum peněz zde sbírají zeleninu, která putuje na trh v Laziu, odtud pak směřuje do obchodů po celé Evropě. Obchod s ovocem a zeleninou, který těží z otrocké práce přistěhovalců, má podle střízlivých odhadů roční objem takřka 22 miliard eur.
Singh do spirály otrocké práce spadl v roce 2008, kdy do Itálie přicestoval z indického státu Paňdžáb. Na farmách běžně pracoval 12 hodin denně, šest dní v týdnu. Hlavní prací byl sběr ovoce a zeleniny. Za týden si vydělal asi 150 eur, což je hluboko pod minimální mzdou v Itálii. Majitel farmy byl navíc agresivní a dělníky z ciziny týral.
Podle neziskové organizace Medu asi 43 procent Sikhů nezvládá ani základy italštiny. Na nevybíravé zacházení ze strany zaměstnavatelů si tudíž nemohou stěžovat policii ani úřadům. Farmáři v některých měsících nevyplácí honoráře vůbec, což může být pro chudé dělníky problém.
Pracovníci Medu mezi Sikhy rovněž zaznamenali chronická onemocnění zad i následky pravidelného kontaktu s pesticidy. Aby zvládli nekončící pracovní zápřah, mnozí Sikhové si vypomáhají konzumací opia, který si přimíchávají do čaje, a léků proti bolesti.
Většina Sikhů do Itálie přichází legálně na pracovní vízum. Sami si však dokumenty vyřídit nedokáží. Zprostředkovatelům v Indii platí za vyřízení až 13 tisíc eur. Prací v Itálii tak musí často splácet dluhy.
Zákon, který v praxi nepomohl
V dubnu 2016 se část Sikhů pracujících v Pontině vzbouřila. Jeden z jejich kolegů spáchal kvůli otřesným podmínkám na pracovišti sebevraždu. Na dva tisíce Sikhů vyšlo do ulic. Požadovali zvýšení minimální mzdy na pět eur za hodinu, legální minimum je přitom devět eur. V říjnu loňského roku italský parlament schválil novou legislativu, která měla za cíl bojovat proti skupinám obchodujícím s námezdními dělníky. V praxi se však situace příliš nezměnila.
Na Sicílii dřou uprchlíci na polích. Někteří otročí, jiní berou 30 tisíc |
Singhův případ se dostal k soudu až po třech letech. Po vyhazovu si našel jiné místo. Opět pracuje na farmě, podmínky zde jsou stejné. „Občas přemýšlím nad tím, že bych si zase stěžoval na policii. Pokud ovšem budu jediný, kdo něco řekne, tak mě nikdo nevyslechne. Když bychom ale podnikli něco společně, možná by se věci změnily. Sám však člověk nic nedokáže,“ popisuje Singh.
Zneužívání levné pracovní síly ze zahraničí je běžné také na Sicílii. Běženci zde žijí v provizorních přeplněných táborech. Jejich práce využívají místní sadaři a zemědělci. Lidi na útěku zaměstnávají navzdory hrozbě vězení. Platí jim extrémně nízkou mzdu (více zde).
