„Bože, mami, tati, odpusťte mi prosím. Zabiju dva izraelské vojáky a pomstím se tak za všechny Palestince, které zabili oni! Mami, nebuď smutná! Tvůj syn zemře jako hrdina,“ rozloučil se letos v lednu dvacetiletý Muajjád Džabbarín ze Západního břehu Jordánu.
„Jednoho dne zase vyjde Slunce, řetězy puknou a všichni budeme svobodní,“ dodal mladý muž v dopisu na rozloučenou.
Pak vzal nůž a zamířil na kontrolní stanoviště izraelské armády, která střeží důležitou křižovatku nedaleko Hebronu.
Vojáci jeho násilný útok uťali několika výstřely a nechali Muajjáda pomalu vykrvácet na chodníku.
Džabbarín pocházel z dvacetitisícového městečka Sair. Kdysi bylo proslulé vinicemi a lomy, dnes mu Palestinci říkají hlavní město mučedníků. Jen za poslední tři měsíce místní pochovali jedenáct mladíků, kteří se v okolí Hebronu pokusili zavraždit Izraelce. Žádné jiné palestinské město nezplodilo v přepočtu na obyvatele víc mladých útočníků než Sair.
Šest mrtvých chlapců v jedné rodině
„Dva z mých pěti synů jsou mrtví. Tohle není normální,“ řekl britskému deníku The Guardian truchlící Muhammad Kavasbeh, do jehož domu se sousedé minulý týden chodili loučit s mladým Chálilem. I jeho zabili Izraelci, které se sám pokoušel zavraždit. V tentýž den zemřeli i tři jeho bratranci.
Už bude klid, věří IzraelciJeden z izraelských velitelů na Západním břehu Jordánu deníku Washington Post řekl, že Palestinci po šesti měsících krvavého násilí útočí už jen zřídka. „Atmosféra se změnila. Lidé jsou unavení. Palestinci vědí, že tyto útoky nemají smysl. Většina z nich je neúspěšná. Palestinec je obvykle zatčen, zraněn nebo zabit, ale žádného Izraelce nezraní,“ vylíčil voják, jehož jméno redakce neuvedla. Situaci se podle prezidenta Mahmúda Abbáse snaží uklidnit i samotná palestinská vláda. Policie podle něj prochází školní třídy a připomíná žákům, že násilí nemá smysl. „V jedné škole jsme odhalili 70 studentů s noži a řekli jsme jim, že to není správné. Řekl jsem: Nechci, abyste někoho zabili a zemřeli. Chci, abyste žili vy i ostatní,“ prohlásil Abbás v televizním rozhovoru. Místní učitelé, politici i média však Palestince zabité při útoku na vojáky stále oslavují jako mučedníky, tvrdí Izrael. |
Kavasbeh novinářům řekl, že Chálil šel s nožem v ruce pomstít smrt svého bratra Mahmúda, kterého izraelští vojáci zastřelili už loni na podzim - prý zezadu - během střetu s davem rozzuřené místní mládeže. Nepokoje zde propukly v den pohřbu jiného člena Kavasbehova širší rodiny, bratrance Abdalláha.
„Všechny ovlivnilo prostředí, ve kterém žijeme. Ale není v mých silách s tím cokoli udělat,“ konstatuje Kavasbeh, kterému doma zbyli ještě tři mladí muži.
Jeho rodina s šesti zabitými útočníky drží v Sairu smutný rekord. Jiná z místních rodin pohřbila už tři „mučedníky“, další pochovala dva.
Každý další pohřeb v městečku, kde se obyvatelé navzájem dobře znají, dál posiluje nenávist místních mladíků vůči Izraeli a touhu pomstít své kamarády. Rozhodnutí zaútočit na vojáky nebo policisty navíc podle pozůstalých často přichází náhle, takže se mu ani nedá zabránit.
„Kdybych věděl, že se chce stát mučedníkem, zavřel bych ho doma a zamkl dveře,“ vzpomíná Ziád Šalalbeh na dalšího muže ze Sairu, který se ze stanoviště armády vrátil do rodného městečka mrtvý. Mladík jménem Muhanad byl podle něj čerstvě ženatý a slušně si vydělával nelegální prací v Tel Avivu. O tom, že plánuje vraždit, neměla prý rodina tušení.
Chálil Kavasbeh i Muhanad Šalalbeh vzali nože do rukou, aby pomstili smrt svých přátel či blízkých. A je možné, že kvůli jejich smrti nyní v myslích jejich kamarádů opět bují touha po pomstě. Vinařské městečko nedaleko Hebronu se tak propadá po smrtící spirále stále hlouběji. A nikdo nedokáže říct, kdy pohřby skončí.
Sair, Západní břeh Jordánu
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
