Obávám se, i když bych se velice rád mýlil, že i mnozí z těch, kteří dnes demonstrují svůj odpor vůči Putinovi, jsou znechuceni jeho vnitřní politikou a jeho diktátorskými manýry, avšak nikoli jeho snahou o rozšíření ruského impéria.
V Rusku to prostě tak je, že tam u mnoha lidí není souvislost mezi demokratickým cítěním dovnitř a demokratickým cítěním navenek.
Když je Čech demokrat, tak je demokrat dovnitř, tedy že si přeje svobodné volby, svobodu slova, nezávislé soudy apod., ale i navenek, tedy že by si nepřál ukrást kus území některému ze sousedních států nebo ten stát okupovat. Ponechme stranou, že by to ani nebylo realizovatelné, protože Němcům kus jejich území ukrást prostě nemůžeme, i kdybychom tisíckrát chtěli. Avšak i kdyby to realizovatelné bylo, tak český demokrat by si to nepřál.
Ba dokonce si to nepřejí ani ti, kteří volí strany, které moc demokratické nejsou. Touhu po ukradení kusu území sousedům nebo po okupaci Slovenska jsem neviděl vůbec u nikoho, tedy ani u voličů například SPD. Ani Okamura nebo Kondečná nic takového nikdy neříkali.
To u Rusů není. Rus může být demokratem směrem dovnitř Ruska, tedy přát si ty svobodné volby a nezávislé soudy, avšak toto vnitřní demokratické cítění se u Rusa nevylučuje s tím, že bude fandit agresím za hranice Ruska. Dokonce i nějteří lidé, kteří po roce 1917 emigrovali do západní Evopry, oslavovali, když si Stalin s Hitlerem rozdělili Polsko. A oslavovali to ze švýcarského exilu, odkud silně kritizovali to, co Stalin dělá v Rusku, ale když došlo na rozšíření ruského území, tak najednou i tomu Stalinovi tleskali. .
Rád bych věděl, jak jsou na tom po této stránce ti, kteří dnes demonstrují svůj odpor vůči Putinovi. Kolik procent z nich proti téhle válce není vůbec, kolik procent z nich je proti ní jenom proto, že ji vidí jako nevýhodnou, ted že ztráty budou větší než zisky, a kolik procent jsou ti praví demokraté, kteří tu válku odmítají kvůli její nespravednosti.
Rád bych to věděl, ale nedozvím se to nikdy.
