Nucšoara se se svými 1 222 obyvateli rozkládá na zalesněných svazích Karpat. Ty jsou domovem mlhy, fiktivních upírů a skutečných vlků, ale také několika tisíců medvědů hnědých a zhruba dvou třetin posledních zbývajících panenských lesů v Evropě, píše list The New York Times
Cojocaru v Nucšoaře žije celý život, tamních stromů si ale všiml teprve při nově doporučených procházkách po kopcích a pastvinách. Rostou tam buky, fantasmagoricky zkroucení velikáni, z nichž někteří jsou staří až 500 let. Cojocaruovi jejich krása a síla pomohly k zotavení a měl pak pocit, jako kdyby ho přijaly za svého.
„Stromy mě zachránily,“ uvedl.
Dovolenou u moře nechte jiným. Naštěstí máme Himálaj hned za rohem |
„Ohromilo mě, jak jsou impozantní,“ řekl Christoph Promberger, šéf neziskové organizace Foundation Conservation Carpathia, která se snaží prosadit, aby se z regionu stal národní park. V okolí Nucšoary stále roste na 5 000 solitérních buků, což je nejvíce v Evropě. Ohrožuje je však těžba dřeva i zemědělství nebo kůrovec.
Cojocaru proto spolu s neziskovou organizací začali přemýšlet nad tím, jak bučiny ochránit a možná do Nucšoary přilákat o ekologii se zajímající návštěvníky.
Vytipovali 2 544 stromů - stejný počet, kolik metrů má nedaleký nejvyšší vrchol Rumunska Moldoveanu. Každý strom opatřili tabulkou s číslem, vyfotili ho v různých ročních obdobích a GPS souřadnicemi vyznačili na mapě. Stromy si nyní mohou lidé adoptovat na webu projektu - ačkoliv, jak Cojocaru zdůrazňuje, ve skutečnosti si strom adoptuje člověka, ne naopak.
Do Rumunska za párou. Lesní úzkokolejka vozí dělníky a baví turisty |
Za rozumný poplatek si mohou lidé k vybranému stromu připojit vlastní příběh. Při osobní návštěvě ho lze přečíst pomocí QR kódu.
Číslo 44 patří Aně-Marii Branzaové, rumunské šermířské šampionce, která svůj první národní titul získala v 15 letech. Číslo 2 224 je výrazem vděčnosti dcery za svou matku, která v roce 1944 ve svých 16 letech „mezi starými stromy našla úkryt před nacisty“. Číslo 22 je dar od přítele příteli, úryvek básně od pákistánského básníka Faize Ahmada Faize: „Daruj stromu možnost se opět zazelenat. Nechej jednoho ptáka zazpívat.“
Číslo 2 544 adoptoval Cojocaru. „Mám pocit vzájemnosti,“ řekl o bucích. „Učím se od nich jako od moudrých starců, kteří chtějí, abych konal dobro,“ uvedl starosta.
