Z rušné izmirské ulice Fevzipaşa Bulvari plné obchodů a hotelů stačí jen jedna odbočka, abyste se dostali do změti úzkých uliček a poničených domů. Basmane se z někdejší luxusní čtvrti plné turistů z Evropy stalo útočištěm pro migranty z východu a trnem v oku místním Turkům.
Uprchlická krize zblízkaRedaktorka iDNES.cz v seriálu reportáží popisuje situaci uprchlíků v Turecku a na řeckých ostrovech. |
„Izmir je krásné město, bezpečné, ale Basmane ne. Večer byste si měla dát pozor,“ varuje lámanou angličtinou starý čistič bot, který si nechává říkat Jimmy. V Izmiru prý žije celý život a nyní je tu podle něj nejvíc migrantů. Většina právě v Basmane.
Kopec, na kterém zmíněná čtvrť leží, se stal v průběhu let s přibýváním nových obyvatel jakýmsi městem ve městě. Seženete tu všechno. Od autodílů, přes módní doplňky, léky až po jídlo.
„Obchod jsme si otevřeli před třemi lety. Prodáváme tu všechno ze Sýrie. Jsme tu spokojení,“ říká 34letý Mustafa, který vede jeden z obchodů.
Do Turecka přijel z Aleppa i se svými osmi dětmi a přesto nemá problém svou početnou rodinu uživit. „Otevřeli jsme si ještě hotel, jsme tu spokojení a do Evropy nechceme,“ říká s širokým úsměvem.
Přizvukuje mu i 32 letý Fádí, který jeho obchod zásobuje zbožím. Ten přivezl ženu a děti před osmi měsíci a na cestu dál se také nechytá. „Kdybych byl doma, budu do dvou dnů mrtvý. Tady se mám dobře,“ poznamenává muž, který v Sýrii pracoval jako lékárník.
Mnoho jiných v Basmane však takové štěstí jako Mustafa nebo Fádí nemá a naopak mají problém se uživit. V prostoru jednoho z rozbořených domů třídí dva muži plasty a cpou je do pytlů. Lahve a obaly zaplňují v hromadách celý prostor, který dříve možná sloužil jako garáž. „Pro ty nejchudší je to způsob, jak si vydělat,“ vysvětluje mi moje průvodkyně Silvie Haktanir Filipová, která v Izmiru střídavě žije už devět let.
Sběrači odpadků procházejí ulice města a hledají plasty a papír. Vybírají i popelnice, odpadky třídí a pak je prodávají do sběren. Špatně placenou práci dělají někdy i Turci, ale především je to možnost výdělku pro přistěhovalce. Není výjimkou, že tuhle práci dělají i děti. „Některé děti chodí do školy, ale některé ne,“ přiznává bez obalu mladík Ibrahim z bistra s kebabem na okraji Basmane.
Byznys s vestami v Izmiru kvete. Někde je hrdě vystavují, jinde jsou ukryté vzadu. Cena i kvalita se dost liší. pic.twitter.com/0fc5AAa28J
Na pracující děti tak můžete v přistěhovalecké čtvrti narazit leckde. Například jedenáctiletý Murtazin prodává v jednom z místních kořenářství. „Chodil jsem do školy, ale jsou tam rozmazlené děti a smáli se mi,“ říká chlapec, zatímco nabírá koření do pytlíku. Obchod vede jeho bratr, ale Murtazin mu vypomáhá už tři roky.
Kořenářství je na jedné z hlavních ulic „tržiště“ v Basmane. Torza místních domů dávají tušit bohatou minulost města a sem tam je vidět i historický oblouk. Domy však prošly mnohými přístavbami, a tak současná podoba Basmane má spíše svůj osobitý styl než jakýkoliv architektonický sloh.
Byty ve starých domech jsou levné a mnozí nájemci se ještě snaží dál ušetřit. „Platím za nájem 250 lir za měsíc (asi 2 100 korun, pozn. red.) a dělíme se o byt s dalšími spolubydlícími,“ říká Ibrahim z bistra.
Turci přistěhovalce viní z nárůstu kriminality
Původní obyvatelé Basmane nejsou z nových obyvatel své čtvrti nadšeni a z nárůstu kriminality viní právě přistěhovalce. „Všechno se tu zhoršilo. Ženy ze Sýrie se tu prostituují a je tu teď hodně migrantů,“ rozčiluje se Yaçin Albaryak, který vede v Basmane obchod s koženým zbožím.
„My Turci jsme pohostinní a chceme pomáhat, ale proč nepomáhá Evropa? Proč se nepostará a nevezme je?“ ptá se Albaryak a rozčileně rozhazuje rukama.
I když se současnou situací hlasitě nesouhlasí, podle povahy sortimentu v obchodě se jí rychle přizpůsobil. Vedle drahých kožených bund visí na stojanech zářivé oranžové záchranné vesty. Komu je prodává a proč, už si však nechává pro sebe.
Nejčastější trasy běženců z Turecka na řecké ostrovy. Na nich se plánuje výstavba takzvaných hotspotů, podobných tomu v přístavu Mytiléné na ostrově Lesbos.
