TanzanieSjednocená tanzanská republika vznikla spojením kontinentální Tanganiky a souostroví Zanzibar v roce 1964. Obě země dosáhly nezávislosti na Velké Británii jen tři roky (respektive rok) předtím. Ač je hlavním městem už od sedmdesátých let vnitrozemská Dodoma, ekonomickým a faktickým centrem země zůstává přístavní Dar es Salaam. Tanzanii obývá na 43 milionů lidí, z nichž polovině je pod patnáct let. Více než šedesát procent jsou křesťané, třicet se hlásí k islámu (Zanzibar a pobřežní oblasti). Na území 31. největší země světa se nachází i nejvyšší africká hora, nečinný vulkán Kilimandžáro.  Vlajka Tanzanie  Národní pak Serengeti |
S tanzanským knězem Norbertem sedím v jeho farnosti na jihu země. Uprostřed obrovských močálů řeky Kilombero, které jsou plné krokodýlů, hrochů i malárie, se překvapivě dá nalézt mnoho míst, kde by se dalo žít věky. Slunce tu svítí celý rok a koloniální architektura z pálených cihel dodává zdejší vesnici nádech evropské jistoty. Na sto padesát kilometrů od místa, kde se definitivně odmlčel náš knižní průvodce, vedeme debatu o Tanzanii, vlivu islámu i životě křesťanského kněze.
Tanzanie působí oproti jiným africkým zemím jako oáza klidu. Čím to je?
Dnešní Tanzanie byla nejdříve kolonizována Němci, ale později (po první světové válce) Brity. Jejich vláda nebyla tak tvrdá, jako ta předchozí. Nechali zemi, aby se víceméně spravovala sama. Hlavním důvodem naší jednoty je však svahilština. Všichni lidé v této zemi tím jazykem mluví, takže se tu opravdu cítíme jako bratři. Rozumíme si i přesto, že se v Tanzanii nachází sto dvacet tři různých kmenů. Všechny sjednocuje jeden jazyk.
Dalším pojítkem byla osoba našeho zakladatele. Julius Kamberage Nyerere dokázal v šedesátých letech dovést naši zemi k nezávislosti mírovou cestou.
Nyerereho osobnost je velice zajímavá, ale i komplikovaná. Jeho politika působí jako určitá forma socialismu...
Říká se o něm, že byl socialista. On to ale nazýval politika udžamá. Nikdy se neprofiloval jako socialista nebo kapitalista, zakládal si na tom, aby naše země byla nezávislá na tehdejších blocích. Když se ale na jeho směr podíváme kriticky, musíme uznat, že měl příklon k socialistickým myšlenkám. Uvažoval tak.
Politika udžamáSpecifický politický směr zakladatele moderní Tanzanie Julia Nyerereho. Snažil se vytvořit samostatnou a ekonomicky soběstačnou zemi, která by spíše než na kmenové identitě stavěla na jednotném jazyku. Politika udžamá dokázala skutečně vytvořit fungující národ. Z ekonomického hlediska to ale byla katastrofa, snaha soustředit zemědělskou produkci do centralizovaných jednotek udžamá (lze vzdáleně přirovnat k československým JZD) zemi vyčerpala a přivedla na okraj chudoby. Nyerere uznal počátkem osmdesátých let neúspěch a dobrovolně odstoupil. Jeho role v moderní historii země však byla jinak natolik významná, že je dodnes nazýván Baba wa Taifa (Otec vlasti). |
Politika udžamá ale neměla příliš pozitivní dopad na tanzanskou ekonomiku.
To ano. Nyerere se snažil zemi uzavřít před vnějšími ekonomickými vlivy. Chtěl, abychom byli soběstační a vyráběli si vše sami pro sebe bez jakéhokoli importu. Tenhle trend naši zemi dost oslabil, na druhou stranu udžamá v šedesátých letech pomohla formovat naši nezávislost. Mělo to pozitiva i negativa. Vliv na tehdejší situaci měla i válka s Ugandou, teprve po ní se dostala ekonomika do úpadku. Politika udžamá však stmelila náš národ dohromady a to bylo hodně důležité.
Jsou dnešní Tanzanci hrdí na svoji zemi?Velice hrdí. Tanzanie je opravdu mírumilovné místo. Samozřejmě se občas vyskytnou nějaké problémy, ale ve srovnání se sousedními zeměmi je tady neskutečný klid a mír. Je to opravdu Nyerereho zásluha, položil základy našemu míru.
Jak se díváš na sjednocení Tanganiky a Zanzibaru? Byl to dobrý krok?
Myslím, že ano. Sjednocení přineslo mnoho nových příležitostí pro obě strany, máme společnou ekonomiku, naše země je bohatší. Obě země mají ale vlastní fungující vlády, takže se dá čekat, že časem dojde k opětovnému oddělení.
Jsou tedy patrné určité tenze, které by mohly vést až k rozdělení unie?Nemyslím si, že by k tomu mělo dojít někdy v blízké budoucnosti. Ale když se podívám na situaci v Súdánu, který se loni rozdělil na dvě země, tak se podobných tendencí trochu bojím. Pokud bych to měl hodnotit z pozice křesťanského kněze, tak jsem za sjednocenou zemi rád. Pomáhá to udržet křesťanství na jinak silně muslimském souostroví. V tanzanské ústavě stojí, že žádné náboženství není státní. Pokud by byl Zanzibar samostatný, tak se obávám, že by byl islám za státní náboženství přijat a to by pro tamější křesťanskou menšinu nebylo dobré.
Když už jsme u náboženství: podíváme-li se na současnou situaci v Nigérii nebo v Somálsku, myslíš, že je něco podobného možné i tady?
V těch zemích fungují hnutí. Hnutí nemají žádné hranice, žádné oficiální představitele. Kdybych řekl, že k nám nějaké hnutí nemůže proniknout, tak bych lhal. Důležité jsou vztahy mezi lidmi. Vezměme si třeba al-Káidu a bombový atentát, který spáchala před americkou ambasádou v Dar es Salaamu. Byl jsem tehdy v šoku, že nějaký Tanzanec vůbec může být členem al-Káidy a něco takového udělat. Ale to je právě síla hnutí, oni ho někde vycvičili, něco mu naslibovali... Nikdo nic netušil. Lidé jsou chudí a sní, že něčeho dosáhnou, že stoupnou v očích své rodiny. Takže když se podívám na situaci v Nigérii, nikdy si nemůžu být jistý, že se někdy v budoucnu něco podobného nestane tady.
Jak se dívají Tanzanci na Evropu?
Většina lidí tady si myslí, že ten, kdo jde do Evropy, tak jde do nebe. Znají Evropu jen z televize a mají ji zidealizovanou. Já jsem studoval tři roky v Římě a musím říct, že kdybych si měl vybrat - vždy raději zůstanu tady. Evropa je krásná, potkal jsem tam spoustu milých lidí, ale žít chci tady, tady se cítím doma. Kultura, ve které jsem vyrostl, je pro mne důležitá.
Lidé z Tanzanie ale do Evropy třeba za prací příliš nemíří.
Tanzanci samozřejmě hledají možnosti, jak se prosadit. Často hledají práci mimo svoji zemi. Ale míří spíš do JAR či Konga. Evropa je příliš daleko a dostat se tam je příliš komplikované.
Pokud bys měl srovnat vaši ekonomiku s ostatními státy regionu východní Afriky, jak je na tom Tanzanie?
V okolních státech jsem nebyl, takže nemohu soudit. Ale říká se, že nejlépe je na tom Keňa, pak Tanzanie a pak Uganda. Naše ekonomika se prý zlepšuje, ale já žádné změny nevidím. Říká se, že Keňa má ekonomiku stabilní a samostatnou, ta naše je hodně závislá na dotacích.
Čím to je? Může na to mít vliv koloniální rozdělení země? Hranice tehdy byly narýsovány jak se to mocnostem hodilo...
To rozhodně ne. Kolonisty už vinit opravdu nemůžeme. Jsou to naše vlastní problémy, máme tu nezávislost padesát let. A když ani po té době si nedokážeme sami ohlídat naše zdroje, tak je to jen naše chyba. V zemi je obrovská korupce, to je hlavní důvod naší špatné ekonomiky.
Otec NorbertThLic. Norbert Kinolo Kalimang'asi (42) strávil po vystudování teologie v Tanzanii tři roky v Římě studiem licenciátu. Nyní působí na své farnosti ve vesničce Mpanga, která se nachází na jihozápadě východoafrické země. |
Bavme se teď o Tobě. Jak jsi se dostal k tomu být knězem?
Když jsem chodil na základní školu, tak jsme jednoho dne hráli fotbal. Starší proti mladším, což nebyl úplně šťastný nápad. Kopnul jsem do míče ve stejný okamžik jako protihráč a ten náraz mi zlomil nohu v holeni. Ač měla léčba trvat tři týdny, nakonec jsem v nemocnici strávil pět měsíců, to byla velice dlouhá doba. A po tu dobu za námi docházel kněz, který si povídal s nemocnými a dával jim naději. To mi utkvělo v hlavě a už tenkrát jsem si řekl, že by to mohla být práce, kterou bych dělal rád. To mi bylo asi čtrnáct. Takže jsem pak vstoupil do malého semináře a začal svoji cestu.
Co na to říkala Tvoje rodina?
Ta mě v tom podporovala. Máme velkou rodinu, jsme tři bratři a čtyři sestry. Ti všichni mě v tom podporovali.
Je kněz tady na tanzanském venkově prestižní a vážené povolání?
Dřív to tak vždy bylo, být knězem bylo vážené povolání. Dnes se už ale pohled trochu mění. Tady v zemědělským oblastech je stále ještě vidět, že se kněz má trochu lépe než ostatní vesničané, ale ve městech je to už o něčem jiném. Ubývá i mladých chlapců, kteří by byli ochotni vstoupit do semináře. Tady u nás v diecézi Mahenge jsme dřív měli v každém ročníku kolem 30 chlapců, nyní je jich tak deset. Mladí lidé raději míří za prací do Dar es Salaamu či jiných velkých měst. Práce na vesnické farnosti je už neláká.
Tanzanie je největší zemí východoafrického regionu
