Pod toto by se měla většina slušných a odpovědných lidí podepsat a prosazovat:
Byla jsem očkována proti Covidu.
A ne, nemám ponětí, co je ve vakcíně, ani ve všech těch, které jsem dostala jako dítě, stejně jako netuším, co je v lécích jako Brufen, Paracetamol, Nimulid nebo Andol, které beru, když mě bolí hlava, když mám teplotu, nebo co je v jiných léčebných postupech - anestezie při operaci nebo nejběžnější oprava chrupu, antibiotikum proti zánětu, ani ve vakcíně proti tetanu, chřipce, nebo ve vakcínách pro děti. Věřím svému lékaři, když říká, že je to nutné.
Taky přesně ani spolehlivě nevím, co je v rohlíku nebo kebabu. Nemám ponětí, co je v dalším jídle, které jím, v nápoji, který piju...
Dokonce ani neznám každou složku mého mýdla, šamponu nebo deodorantu. Nevím, jaký je dlouhodobý efekt používání mobilu, ani jestli se v kavárně, kde jsem zrovna pila espresso, opravdu používaly čisté kelímky a jestli si obsluha myla ruce.
Většinou...
Je spousta věcí, které nevím a nikdy se nedozvím.
Vím jen, že život je krátký, velmi krátký a já chci pořád dělat něco jiného, než sedět doma. Pořád chci chodit ven, flákat se a cestovat, beze strachu objímat lidi a najít ten smysl života „z dřívějška“.
V dětství i v dospělosti jsem byla očkována všemi vakcínami z povinného očkovacího průkazu. S rodiči jsme věřili ve vědu a nikdy jsme se nenakazili ani nepřenesli žádnou z infekčních nemocí, proti kterým jsme byli očkováni.
Byla jsem očkována, ne proto, že by to mělo být podle vlády, ale: * neonemocnět a nezemřít na Covid-19, * abych nenakazila své nejbližší a nejdražší, ale i ty o něco méně blízké a drahé, a dokonce i ty úplně neznámé, *nevzít si nemocniční lůžko, když onemocním, a odebrat ho někomu, kdo z důvodu akutního a život ohrožujícího onemocnění toto lůžko potřebuje mnohem více, * obejmout své milované, * že nemusím dělat testy PCR nebo antigeny, abych šel do kina, na koncert, do kavárny nebo restaurace, abych mohla cestovat atd., * žít svůj ži
