zjistili, že klonované myši nevykazují známky předčasného stárnutí. A nejenom to. Dokonce se zdá, že některé známky stárnutí se u nich zpomalily! Jak je to ovšem možné, to zatím nikdo neví.
V principu existují dva typy klonování - při prvním se klonovaný jedinec vytváří z buňky zárodku, při druhém pak z buňky dospělého jedince. Jádro této buňky se vloží namísto jádra samičího vajíčka a to se začne vyvíjet, jako by bylo oplodněno. V děloze náhradní samice pak vyroste a narodí se z něj mládě, které má prakticky totožné dědičné vlastnosti jako dárce buňky.
Dolly je opotřebovanější
Vědci si dlouho kladli otázku, jak bude stárnout klonovaný živočich pocházející z dospělého jedince. Prvním bylo před čtyřmi lety jehně Dolly vzniklé z buňky, již výzkumníci ze skotského institutu v Roslinu a z tamní firmy PPL Therapeutics odebrali z vemene šestileté ovce. Odborníci byli zvědaví, jaké informace o stáří v sobě Dolly má. Bude žít jako běžná ovce, tedy asi třináct let, anebo dobu kratší o zhruba šest roků, které už odžila její "genetická matka"? Dolly se zatím chová úměrně svému věku. Po běžném početí porodila i zdravé jehně Bonnie a pak ještě jehněčí trojčata. Roslinští vědci však loni oznámili, že v jádru buněk ovečky Dolly jsou známky většího opotřebení, než by odpovídalo jejímu věku. Měli na mysli délku telomer - zvláštních vláken DNA, jež jsou na konci chromozomů a chrání je před poškozením. Při každém dělení buňky se telomery o něco zkracují. Nová buňka, vytvořená dělením buňky staré, má telomery kratší. Když se telomery zkrátí příliš, buňka ztratí schopnost se dále dělit a umírá, aniž vytvoří svoji následovnici. Skotští vědci oznámili v časopise Nature, že podle jejich měření má Dolly asi o pětinu kratší telomery než porovnávané normální ovce jejího věku. Zdravotní problémy však žádné nemá. Předpovídat z toho dobu úmrtí se však nedá, protože přesnou úměru mezi zkracováním telomer a zkracováním života ještě nikdo nevyčíslil.
Myši jsou naopak zachovalejší
Letos oznámili výzkumníci z americké biotechnologické společnosti Advanced Cell Technology, že jejich měření telomer klonovaných telat poznatky skotských kolegů nepotvrzuje. A jinou, propracovanější studii nyní v časopise Nature zveřejnil tým výzkumníků z Rockefellerovy univerzity v New Yorku. Ti vyklonovali laboratorní myši z dospělých buněk. Až hlodavci vyrostli, vědci opět z jejich buněk klonovali další myši, a tak pokračovali do šesté generace, kdy se pokus drasticky přerušil. Náhradní myší matka totiž nově narozená klonovaná mláďata nekompromisně sežrala. U předchozích generací však výzkumníci zjistili, že délka telomer klonovaných hlodavců není menší než u normálních myší. "Naopak, konstatovali jsme, že jsou dokonce o něco málo větší," řekl vedoucí výzkumného týmu Teruhiko Wakayama agentuře Reuters. Přesné měření délky telomer je obtížné, chyba se nedá vyloučit. Jde však o hodně, takže se nechce věřit, že by vědci poslali do Nature výsledky, jimiž si nejsou jisti. Přijatelné vysvětlení rozdílné délky telomer u klonovaných zvířat zatím nikdo nenabídl. Je to však velice důležité. Především zajímá chovatele. Klonováním by totiž šlo rozmnožovat nejrychlejší závodní koně, nejrekordnější dojnice, ale také genově upravená zvířata, v jejichž těle se vytvářejí léčivé látky. Ale pokud by klonovaní zvířecí dvojníci žili kratší dobu, svým majitelům by se prodražili. Většina zemí světa dnes odmítá klonování lidí pro účely rozmnožování. Nelze však vyloučit, že časem je někdo povolí třeba jako způsob, jímž získají vlastního potomka bezdětní manželé. Ti by určitě nechtěli, aby toto jejich dítě mělo krátký život. A v neposlední řadě může třeba právě výzkum klonovaných zvířat odhalit nové poznatky o procesu stárnutí živočichů i člověka - a možná také objevit léky, které stárnutí zpomalí, či alespoň odstraní jeho nepříjemné vedlejší efekty.
V principu existují dva typy klonování - při prvním se klonovaný jedinec vytváří z buňky zárodku, při druhém pak z buňky dospělého jedince. Jádro této buňky se vloží namísto jádra samičího vajíčka a to se začne vyvíjet, jako by bylo oplodněno. V děloze náhradní samice pak vyroste a narodí se z něj mládě, které má prakticky totožné dědičné vlastnosti jako dárce buňky.
Dolly je opotřebovanější
Vědci si dlouho kladli otázku, jak bude stárnout klonovaný živočich pocházející z dospělého jedince. Prvním bylo před čtyřmi lety jehně Dolly vzniklé z buňky, již výzkumníci ze skotského institutu v Roslinu a z tamní firmy PPL Therapeutics odebrali z vemene šestileté ovce. Odborníci byli zvědaví, jaké informace o stáří v sobě Dolly má. Bude žít jako běžná ovce, tedy asi třináct let, anebo dobu kratší o zhruba šest roků, které už odžila její "genetická matka"? Dolly se zatím chová úměrně svému věku. Po běžném početí porodila i zdravé jehně Bonnie a pak ještě jehněčí trojčata. Roslinští vědci však loni oznámili, že v jádru buněk ovečky Dolly jsou známky většího opotřebení, než by odpovídalo jejímu věku. Měli na mysli délku telomer - zvláštních vláken DNA, jež jsou na konci chromozomů a chrání je před poškozením. Při každém dělení buňky se telomery o něco zkracují. Nová buňka, vytvořená dělením buňky staré, má telomery kratší. Když se telomery zkrátí příliš, buňka ztratí schopnost se dále dělit a umírá, aniž vytvoří svoji následovnici. Skotští vědci oznámili v časopise Nature, že podle jejich měření má Dolly asi o pětinu kratší telomery než porovnávané normální ovce jejího věku. Zdravotní problémy však žádné nemá. Předpovídat z toho dobu úmrtí se však nedá, protože přesnou úměru mezi zkracováním telomer a zkracováním života ještě nikdo nevyčíslil.
Myši jsou naopak zachovalejší
Letos oznámili výzkumníci z americké biotechnologické společnosti Advanced Cell Technology, že jejich měření telomer klonovaných telat poznatky skotských kolegů nepotvrzuje. A jinou, propracovanější studii nyní v časopise Nature zveřejnil tým výzkumníků z Rockefellerovy univerzity v New Yorku. Ti vyklonovali laboratorní myši z dospělých buněk. Až hlodavci vyrostli, vědci opět z jejich buněk klonovali další myši, a tak pokračovali do šesté generace, kdy se pokus drasticky přerušil. Náhradní myší matka totiž nově narozená klonovaná mláďata nekompromisně sežrala. U předchozích generací však výzkumníci zjistili, že délka telomer klonovaných hlodavců není menší než u normálních myší. "Naopak, konstatovali jsme, že jsou dokonce o něco málo větší," řekl vedoucí výzkumného týmu Teruhiko Wakayama agentuře Reuters. Přesné měření délky telomer je obtížné, chyba se nedá vyloučit. Jde však o hodně, takže se nechce věřit, že by vědci poslali do Nature výsledky, jimiž si nejsou jisti. Přijatelné vysvětlení rozdílné délky telomer u klonovaných zvířat zatím nikdo nenabídl. Je to však velice důležité. Především zajímá chovatele. Klonováním by totiž šlo rozmnožovat nejrychlejší závodní koně, nejrekordnější dojnice, ale také genově upravená zvířata, v jejichž těle se vytvářejí léčivé látky. Ale pokud by klonovaní zvířecí dvojníci žili kratší dobu, svým majitelům by se prodražili. Většina zemí světa dnes odmítá klonování lidí pro účely rozmnožování. Nelze však vyloučit, že časem je někdo povolí třeba jako způsob, jímž získají vlastního potomka bezdětní manželé. Ti by určitě nechtěli, aby toto jejich dítě mělo krátký život. A v neposlední řadě může třeba právě výzkum klonovaných zvířat odhalit nové poznatky o procesu stárnutí živočichů i člověka - a možná také objevit léky, které stárnutí zpomalí, či alespoň odstraní jeho nepříjemné vedlejší efekty.
