Spekulace o používání této munice sílily už loni při samotném bombardování.
Zvláštní tým Programu OSN pro životní prostředí pro Balkán, který vede Pekka Haavisto, proto požádal NATO už tehdy o poskytnutí informací.
Odpověď ale dostal až nyní.
Aliance podle Haavista neposkytla dostatečné informace proto, aby nikdo nemohl posoudit vliv munice z ochuzeného uranu na životní prostředí a na zdraví obyvatel.
"Zóny, kde bylo střel z ochuzeného uranu použito, měly být vyznačeny, měl tam být zakázán přístup a děti by si tam neměly hrát," řekl Haavisto, který zároveň připustil, že dosavadní vědecké poznatky o vedlejších účincích této munice jsou omezené. Stejně tak není jasné, kolik lidí bylo těmto účinkům vystaveno.
Ochuzený uran pomáhá prorážet pancíř
Ochuzený uran vzniká jako vedlejší produkt při obohacování přírodního uranu pro potřeby jaderného a válečného průmyslu. Je používán v pláštích protipancéřových střel ne kvůli své radioaktivitě, která je nižší než u přírodního uranu, ale kvůli mimořádné tvrdosti umožňující účinněji pronikat tvrdými překážkami.
Západní armády, které mají takové střely ve své výzbroji, tvrdí, že manipulace s nimi není škodlivější než v případě jiné protitankové munice.
Kritikové však namítají, že pro lidi je nebezpečný jemný prach, který vzniká při střetu takové střely s překážkou, protože obsahuje enormní množství tohoto těžkého kovu.
Ochuzený uran možná způsobuje tzv. syndrom války v Zálivu
Poprvé byla tato munice použita ve válce v Perském zálivu v roce 1991 proti iráckým tankům. Od té doby se množí kritické hlasy požadující jasné vyšetření jejích důsledků pro lidské zdraví.
Francouzská televize Canal Plus v dokumentárním pořadu v únoru 2000 citovala některé americké veterány, kteří tvrdili, že ochuzený uran je částečně odpovědný za tzv. syndrom války v Perském zálivu.
Světová zdravotnická organizace by měla zveřejnit zprávu na toto téma až v polovině května. V Británii se také připravuje nezávislá studie.
 Bombardování Bělehradu, 1999. |
