Ti, kdo zůstali, stojí na silnici v absolutní beznaději. U nohou tašky a stopují. Ve městě je i pár Čechů. Doufají, že se jim nic nestane.
Všude jen popel a dým
"Bojím se. Volali mi kamarádi, kteří sem přijeli na brigádu, že jim hoří za domem. Když jsem tu byla naposledy, vypadalo to tu jako v ráji. Všude zeleno. A teď? Popel a dým," říká Jana Štěpánková z Liberce.
Kouř je všude. Nedá se dýchat. Je těžké rozhodnout, zda je lepší zavřít okno a dusit se v rozpáleném autě, nebo nechat dovnitř proudit štiplavý vzduch.
Spáleništěm se mihne opuštěný pes. Na obzoru je rudo, ale západ slunce to není. To hoří nedaleké město Zacharo.
"Řeknu vám, tohle není normální oheň. Na vedro jsme tu zvyklí, ale tohle..." hledá marně slova Joseph Petropoulos z Kalamaty.
Z ohořelých strání trčí zuhelnatělé kmeny stromů. Ten obrázek se nemění po stovky kilometrů.
"Dnes ráno padla do údolí taková mlha a prach, že nebylo vidět na sto metrů. Seděli jsme na terase a pozorovali, jak se blíží ohnivý pás. Táhl se kilometry a přibližoval se každou minutou. Všichni mají strach," líčí Petropoulos.
Celé Řecko zachvátila bezmoc a vztek. Shořelo všechno. "Olivovníky rostou deset let, než začnou rodit. A za pár měsíců jsme měli sklízet. Vesničanům uhořely krávy, slepice. Mnozí děkují Bohu, že si zachránili aspoň život. Jiní v plamenech našli smrt. A stále to ještě může přijít i k nám," říká Petropoulos. Potíž byla i se starými lidmi, kteří za nic na světě nechtěli opustit své domy.
Všichni spílají vládě
Kalamata, jako jediná široko daleko, je ještě zelená. Je ale obklíčená ohněm ze tří stran a místní se bojí, že by se plameny mohly spojit v pec, z níž nebude úniku.
Vrtulníky shazují vodu na přilehlé kopce, ale je jich zoufale málo. Místní jen čekají na zázrak.
Silnici lemují vraky ohořelých aut. Zatímco bezprostředně u hlavního města Atén lidé ještě zalévají růže, v oblasti spálené na troud se už země ani nekropí. Vody je málo. Místní alespoň obkládají domy pískem.
A všichni spílají vládě. Na podobnou katastrofu nebyl nikdo připraven. Ohňů bylo tolik, že lidé nutně zůstávají se svém volání o pomoc sami. Situace je všude stejná. Všichni doufají, že od státu dostanou nějaké náhrady, ale každému začíná být jasné, že tolik peněz se ve státní kase asi nenajde.
Kdo může, snaží si pomoct sám. "Farmáři dobrovolně utvořili skupiny a hlídají dvacet čtyři hodin denně, jestli se oheň nepřibližuje. Očekávají, že přijdou úplně o všechno. Kdyby nehlídali, za dvacet minut jim shoří barák i pole. Doufají, že je spasí kanystry a cisterny, které jsou nyní připravené v každé vesnici," říká Dimitri Stavropoulos z Kalamaty.
On i mnozí jiní se domnívají, že ohně zapalují žháři. Komu ale stojí za to, proměnit celý poloostrov ve spáleniště pokryté doutnajícím popelem?
"Tak třeba lidem, kteří nemají práci. Na místech, kde je les, se nesmí obdělávat půda. Jediná výjimka je, když les shoří..." naznačuje Stavropoulos, který, když zrovna nepomáhá, nehne se od obrazovky, kde nonstop běží zprávy z postižených oblastí.
Zakládání masivních ohňů může mít i politické pozadí. Řecko stojí před volbami a vládu všichni viní z totální nečinnosti.
A pak je ještě jedna možnost, kterou ale nikdo nechce říct příliš nahlas: mafie.
Podle plánu se v regionu měla co nevidět otevírat dálnice, která zkrátí cestu z Kalamaty do Atén o víc než dvě hodiny. V těchto chvílích se ale zdá, že dálnice je to poslední, do čeho je v Řecku třeba investovat.
Ať už se zítra lidé z Kalamaty probudí do klidného rána, nebo budou utíkat jako stovky lidí z okolí, jedno je jisté. Země se bude z katastrofy po ekonomické stránce vzpamatovávat ještě léta.
Sbírka pro ŘeckoSpolečnost Člověk v tísni vyhlásila sbírku na pomoc Řecku. Prostředky půjdou především na obnovu venkovských oblastí zasažených ohněm. Přispět lze bankovním převodem na konto SOS Řecko 34473447/300, od středy 29. srpna také zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS SOS RECKO na číslo 87777. |
