Boeing malajsijských aerolinek byl sestřelen ve čtvrtek nad východní Ukrajinou. Jak vypadalo místo dopadu letadla, když jste k němu dorazil?
To místo bylo samozřejmě příšerné, protože letadlo nedopadlo do jedné lokace. Bylo sestřeleno pravděpodobně raketou vypálenou z pozic proruských separatistů. Rozpadlo se už ve vzduchu a dopadlo do rádiusu asi dvaceti až pětadvaceti kilometrů.
Boj o DoněckVedení proruské Doněcké lidové republiky Andrej Purgin tvrdí, že ukrajinská armáda v pondělí zahájila frontální útok na města Doněck a Luhansk. Podle Purgina zahynulo několik desítek osob, prakticky v celém milionovém Doněcku se prý bojuje. Ukrajinská armáda ale frontální útok popírá. Zprávy o masivním útoku nepotvrzují ani novináři z místa. Zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín řekl, že v Doněcku jsou slyšet výbuchy a střelba, střety se podle něj odehrávají hlavně u mezinárodního letiště Sergeje Prokofjeva, kde se bojuje už několik týdnů. |
Co jste viděl, když jste se přibližoval k místu dopadu trupu letadla?
Když jsme přijížděli k samotnému místu dopadu hlavního trupu, tedy k místu, kde jsou motory, tak už deset kilometrů předtím jsme viděli části letadla a mrtvoly, které ležely podél cest.
Těla ležela jen tak podél cesty?
Během neděle se je podařilo alespoň dát do těch plastových pytlů, už tam neležela jenom tak, nehnila na slunci. V Doněcké oblasti je horké počasí a asi každý si umí představit, co to udělá s rozkládajícím se tělem, když leží dva dny na slunci. Nicméně kolem jsou žitná, kukuřičná a slunečnicová pole, takže bude trvat ještě dlouho, než místní lidé celou oblast pročesají.
Kdo na místě pracuje?
Rádius dopadu trosek letadla je obrovský, čili pomáhají dobrovolníci, místní horníci, záchranáři.
Jak jste se cítil na místě trosek letadla?
Trošku nám vadila přítomnost po zuby ozbrojených proruských povstalců, kteří tam nejprve zakázali vstup nejenom novinářům, ale i příslušníkům mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Ozbrojenci říkali: „Nemají žádné povolení. Musejí si ho vyřídit u nás.“ Takže mise OBSE se obrátila, odjela a na druhý den se vrátila už s příslušným povolením. Členové OBSE tam pracovali několik hodin.
Martin Dorazín Od roku 2013 je zpravodajem Českého rozhlasu v Rusku. V rozhlase pracuje s šestiletou přestávkou od roku 1990. Pět let působil jako zpravodaj v Polsku, zpravodajem byl i na Balkáně nebo v Libyi. |
V pátek byla mise OBSE odehnána i střelbou do vzduchu, v sobotu mohla pracovat u trupu letadla?
Ten trup letadla není v jednom kuse. Část letadla leží na poli, druhá část o půl kilometru dál a ta avionika (elektronické vybavení letadla, pozn. red.) asi osm kilometrů dál. Plus celé území o průměru padesát kilometrů je poseto troskami. To letadlo se nerozbilo na zemi. Někdo ho sestřelil ve vzduchu.
Vy sám jste s někým z OBSE hovořil přímo?
Samozřejmě jsem mluvil s OBSE, ale jaké závěry udělají, to si musíme poslechnout přímo od nich.
Vám osobně byl umožněn přístup? Nikdo vám nebránil, abyste tam šel?
Bránili nám trochu ti ozbrojenci. Někteří na nás mířili samopaly. Říkali nám, že tam nemáme žádný přístup, ale pak nasedli do několika autobusů a byli pryč. Zřejmě už udělali svou práci, protože tam byli sami půl druhého dne a nikoho tam nepouštěli. Ale říkali, že jsou tam, aby to hlídali, aby nedocházelo k žádným krádežím.
Viděl jste, že by někdo odnášel osobní věci cestujících?
V tom boeingu bylo tři sta lidí, každý z nich měl nějaké zavazadlo. Viděli jsme shromážděná zavazadla na trávě u cesty, ale rozhodně to nebyl ten počet zavazadel, který by odpovídal počtu cestujících.
Domníváte se, že si jejich osobní věci odvezli proruští separatisté či i místní lidé?
Místních lidí je tam velice málo. Jsou tam pole, lesy, dvě vodní nádrže, které teď ještě prohledávají příslušníci ministerstva pro mimořádné situace, samozřejmě s podvodní výbavou. Je možné, že i do těch nádrží spadly části těl nebo letadla.
Jak reagovali na katastrofu místní obyvatelé?
Byli naprosto vyděšení, protože si mysleli, že je to další bombardování, a utekli do sklepů. To je na tom nejzajímavější. Oni se lekli, když slyšeli tu hroznou ránu a když části letadla padaly do třech vesnic od sebe poměrně vzdálených. Nejprve si mysleli, že jde o útok ukrajinské armády a že se musí okamžitě schovat. Ukryli se do sklepů, potom vyšli a snažili se najít živé lidi.
Hovořil jste s někým z místních? Předtím jsem četla, že místní se bojí hovořit s novináři.
Nebojí se mluvit, popisovat konkrétní situaci, protože všichni víme, odkud ta střela byla vypálena. Jen se bojí říkat svá jména, ale jinak mluví o všem, popisují to normálně.
Těla obětí byla odvezena do chladicích vozů vlaku na nádraží ve městě Torez. Byl jste i na tomto místě?
Torez je takové oblastní městečko, není to velké centrum. Jde o Doněckou oblast, která sousedí s Luhanskou oblastí, kde právě probíhají těžké boje. Dostat se tam není jednoduché.
Těla převáželi separatisté náklaďáky, normálními auty. Ostatky tam ležely tři dny. Je nutné těla rychle převézt do nějakých zařízení, aby k nim měli přístup členové vyšetřovací komise, kteří jsou na cestě. Někteří už dorazili, ale oni jim moc neumožnili přístup k tělům. Pokud bude možné je převézt, tak je převezou do márnice buď v Doněcku nebo Charkově. Osobně jsem viděl asi dvě stě až dvě stě padesát těl v plastových pytlech.
Máte informace, že na Ukrajinu dorazili příbuzní obětí?
Je těžké si představit, že by pozůstalí jeli do Doněcku, na území ovládané těmi silami, jež pravděpodobně vypálily raketu, na setkání s vrahy. Podívat se jim do očí, to by pro pozůstalé nebylo nejpříjemnější.
Jaká je situace v Doněcku? Bojuje se tam?
Osobně jsem na cestě z Doněcku. Vypravili jsme se v poslední chvíli, protože se střílelo v oblasti nádraží, takže jsme polními cestami unikli. Samotné centrum Doněcku ale není zasaženo boji. Bojuje se na předměstí, člověk však nikdy neví, jak se ta situace může vyvinout. Ve městě fungují již jen ozbrojenci, politické vedení Doněcké lidové republiky uprchlo, už tam není vůbec nikdo. Několikrát jsem volal tiskové mluvčí Doněcké lidové republiky, ale telefon nebere, takže je zřejmě někde mimo. Buď v Rusku nebo na území, která jsou ještě pod jejich kontrolou. V Doněcku vládnou už jen samotní vojáci.
