Hraniční přechod Šid - Tovarnik se v posledních dnech stal jedním z klíčových míst pro přechod do Chorvatska. Tamější policie přechod už několikrát zavřela pro auta a nechává po silnici projít jen migranty. Situace se však často z hodiny na hodinu mění a když se přechod zavře, musí ti, kteří přišli pozdě, dojít do tábora v Chorvatsku nedalekým kukuřičným polem.
Kolem šesté hodiny dorazil k hranicím i Iráčan Yásir, který se se svou skupinou vydává prašnou cestou kukuřicí. Spolu s ním jde i Hajíd z Bagdádu, který nese pospávající dítě. Ve skupince je je jich asi pět, ale potkali se až na cestě. „Vyrazil jsme jen tady s kamarádem,“ říká Yásir, který jako jediný ze skupinky umí anglicky. Všichni spěchají, protože slunce pomalu zapadá a chtějí se dostat do kempu před setměním.
„Jdeme pěšky už ze Srbska. Jedeme z Turecka, pak do Řecka, Makedonie, Srbska a teď jdeme do Chorvatska,“ popisuje Yásir často zmiňovanou trasu. Nejhorší byla podle něj část mezi Tureckem a Řeckem. Překupníkovi zaplatil 1 200 dolarů, aby ho převezl přes moře. „Bylo nás ve člunu 53. V malém člunu. Prosili jsme. Na moři jsme byli tři hodiny,“ popisuje Yásir zacházení tureckých převaděčů.
Ačkoliv má nyní za sebou hodně trmácení, neztrácí dobrou náladu a s kamarády cestou vtipkuje. I od ostatních skupinek je slyšet pohvizdování nebo smích. Lidé, které míjíme, se na nás usmívají a mávají. Nikdo však nepolevuje z tempa. Když se zeptají, jak daleko to mají do Tovarniku a zjistí, že jen asi tři kilometry, všem se uleví a Yásir i na chvíli zastaví, aby se nechal s kamarády vyfotit.
Chceme do bezpečí, chceme do Finska
Do Evropy odešel ze své rodiny jediný, ačkoliv je nejmladší z dětí. Je mu teprve jednadvacet let. „Moje rodina je v Iráku. Máma chtěla jet, ale nemohla. Cesta je náročná,“ říká Yásir, který nechal doma dva sourozence. Až se však usadí, rád by je přivezl za sebou.
„Chceme život. Chceme naději,“ odpovídá Yásir na otázku, proč utekl. V Iráku podle něj není bezpečno, aby tam kdokoliv zůstával. S kamarádem chce nyní do Finska, ale co bude tam, zatím neví. Doma v Iráku učil arabštinu, tak mu třeba při hledání zaměstnání pomůže.
Zatímco si povídáme, slunce už skoro zapadlo a za polem už se ukázala hraniční brána. Tábor je od ní ve městě jen pár minut. Popisuji tak Yásirovi, kam dál. „Hezký den a děkuji,“ rozloučí se Yásir a pokračuje za chorvatské hranice. Do tábora by měl dojít do tmy.
Na prašné cestě za ním jsou však desítky dalších lidí směřujících do Tovarniku. Podle dobrovolníků, kteří rozdávají po cestě vodu, přijdou během noci nejspíš další. Jestli jich však budou desítky nebo stovky, nikdo nedokáže říct. Tady na hranicích se situace mění z hodiny na hodinu.
Uprchlíci se snaží na nádraží v Tovarniku dostat do vlaku.
