Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že se 15. leden 1919 zapíše do dějin severoamerického Bostonu jako jedna z největších tragédií, které město kdy zažilo.
Jeho obyvatelé se toho rána probudili do nečekaně „teplého počasí“. Rtuť na teploměru vystoupala z minus sedmnácti stupňů Celsia rovnou na čtyři nad nulou. Nad destilérkou Purity Distilling Company nedaleko přístaviště ve čtvrti North End se v patnáct metrů vysoké nádrži plné melasy daly věci do pohybu.
Kontejner naplněný 8,7 miliony litrů lepkavé tekutiny určené k výrobě lihu a umělého sladidla začal vlivem prudkého oteplení praskat.
Za okamžik se ozval děsivý metalický zvuk a do okolí začaly létat vytržené nýty. Nádrž se rozletěla na kusy, jeden z nich, vážící několik tun, zasáhl nedalekou hasičskou zbrojnici a zcela ji zdemoloval.
Země se otřásla a městem zahřímal zvuk připomínající střelbu ze samopalu.
„Bylo to, jako když těsně kolem vás projede vlak,“ popsal jeden ze svědků. Hnědá hmota se vylila do ulic kolem půl jedné odpoledne a začala s sebou brát vše, co se jí postavilo do cesty. Vlna na začátku dosahovala výšky až osmi metrů a hnala se kupředu rychlostí 56 kilometrů v hodině, píše list Scientific American.
Sladký proud strhával budovy, auta, chodce a dokonce se mu podařilo vykolejit vlak a poničit jeden z blízkých mostů. Několik městských bloků hnědá hmota zaplavila až do výšky devadesáti centimetrů.
„Melasa sahala lidem až do pasu. Obalila vše kolem sebe, až nebylo možné určit, jestli se pod ní skrývá lidská bytost nebo zvíře. Hmota zabila několik koní tak snadno, jako by to byly jen mušky. Čím víc bojovali, tím hlouběji se propadali. Lidé trpěli bez rozdílu stejně - muži i ženy,“ napsal den po nehodě deník The Boston Post.
Jako první na místo zkázy podle deníku The New York Times dorazila asi stovka kadetů z výcvikové lodi amerického námořnictva USS Nantucket, která kotvila v nedalekém přístavu. Námořníci utíkali podél valící se hmoty a snažili se udržet zvědavce dostatečně daleko od nebezpečí. Někteří z nich zamířili přímo do hlubin melasy, aby zachránili přeživší.
O několik minut později na místo dorazila také bostonská policie, červený kříž a další složky armády. Podle magazínu Smithsonian trvaly záchranné operace další čtyři dny. Lékaři museli kvůli stále se zvyšujícímu počtu raněných zřídit na místě provizorní nemocnici, kde ošetřovali nejnaléhavější případy.
Identifikaci obětí navíc ztěžoval fakt, že jejich těla zcela obalila nepropustná vrstva lepkavé tekutiny. Melasa v ulicích Bostonu připravila o život celkem jednadvacet lidí a dalších sto padesát zranila. O život přišlo také několik zvířat, nejčastěji koní.
Po ukončení záchranných operací nastoupila do ulic třísetčlenná uklízecí četa, která se snažila melasu odstranit za pomoci slané vody a písku. Úklid největšího nánosu trval čtrnáct dní, zcela čisté však byly ulice až za půl roku. Lepivá hmota byla podle svědků všude, kromě ulic bylo zapotřebí vyčistit také nástupiště v metru, vlakové soupravy, sedačky, telefonní budky či nespočet dalších míst.
Společnost zaplatila odškodné ve výši čtvrt miliardy korun
„Všechno v Bostonu bylo lepivé. Melasa se údajně dostala až do Worcesteru,“ uvádí Smitsonian. Obyvatelé Bostonu se shodují, že vůně sirupu byla ve městě cítit ještě několik dalších desetiletí. Legenda navíc praví, že melasa za velmi horkých dní dodnes vytéká z mezer mezi patníky.
Německou silnici zalila tuna mléčné čokolády, likvidovat ji museli hasiči |
Soudní spor na sebe nenechal dlouho čekat a místní obyvatelé podali žalobu proti Průmyslové alkoholové společnosti Spojených států, která destilérku koupila v roce 1917. Ačkoli se podnik nejprve snažil odpovědnost za nehodu svést na údajné anarchistické sabotéry, nakonec musel vyplatit náhrady škod ve výši čtvrt miliardy dnešních korun.
Příčina tragédie nebyla nikdy zcela vyjasněna, pravděpodobně ji však způsobil neobvyklý nárůst teploty, kvůli kterému melasa začala kvasit. Špatně postavená a až po okraj naplněná nádrž posléze nedokázala odolat narůstajícímu tlaku. Podle některých svědectví destilérka navíc ještě před nehodou šetřila na údržbě kontejneru a tekutina z jejích spár unikala dávno předtím.
Firma se po kolapsu rozhodla, že nádrž znovu nepostaví a opuštěný prostor začala využívat železniční společnost Boston Elevated Railway. V současné době je na místě nehody rekreační komplex Lagone Park, ve kterém se nachází baseballové hřiště a mnoho dalších sportovišť. U vstupu do parku je umístěna pamětní deska, která připomíná osudové lednové okamžiky roku 1919.
Boston
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
