Kitchener tehdy směřoval na diplomatickou misi do Ruska, kam už ale nedorazil. Chladné vody u Orknejských ostrovů na severu Skotska se staly hrobem vojáka, který koruně sloužil od mládí a postupně prošel severní a jižní Afrikou i Indií, aby se na počátku Velké války stal hlavním britským stratégem.
Jeho zkušenosti z bojů proti islamistům v Súdánu nebo jihoafrickým Búrům ale na moderní konflikt nestačily, byť byl Kitchener jedním z mála, kdo už na začátku konfliktu očekávali, že válka bude tentokrát dlouhá a rozhodně neskončí „do švestek“.
Horatio Kitchener se narodil 24. června 1850 v Irsku v rodině britského důstojníka. Část dospívání strávil na škole ve Švýcarsku a bojiště poznal už jako dvacetiletý mladík, když pomáhal Francouzům jako zdravotník během prusko-francouzské války.
Začátkem 70. let 19. století už jako příslušník britské armády - začínal u ženistů - sloužil v Palestině. Na Blízkém východě a v Africe strávil velkou část kariéry, v Palestině mimo jiné vytvořil dodnes využívané mapy.
V roce 1883 se na svou dobu neobvykle vysoký důstojník (měřil 188 centimetrů) přesunul do Egypta a na východě Afriky - byť poněkud jižněji - dosáhl svého nejslavnějšího vítězství.
Pouštní mesiáš zalil Chartúm krví, Britové jeho kosti hodili do Nilu |
V září 1898 jako velitel anglo-egyptské expedice do Súdánu v bitvě u Omdurmánu za pomoci moderních zbraní včetně kulometů rozdrtil jednotky islámského vůdce Mahdího. Kitchener přišel o 48 mužů, mahdistů padlo na 20 tisíc. Úspěšného, ale nelítostného vůdce poté vláda vyslala pacifikovat povstání Búrů.
Jižní Afriku sice Kitchener králi Eduardu VII. pomohl zachovat, ovšem za cenu tisíců životů. A to nejen bojujících Búrů, ale také členů jejich rodin.
Pověst sebe i celé Velké Británie už v očích svých současníků ohrozil systematickým používáním brutálních metod, búrské farmy byly vypalovány a ženy s dětmi skončily v táborech, kde umíraly na tyfus, podvýživu a celkové vyčerpání. Do dějin se tak Kitchener zapsal také jako rozšiřovatel systému koncentračních táborů.