Narodil se 14. září 1769 v Berlíně (kde také roku 1859 zemřel). Coby jedenadvacetiletý student několika věhlasných univerzit doprovází Alexander Humboldt přírodovědce Georga Fostera na cestě západní Evropou a přitom definitivně podlehne touze pozorovat a snažit se porozumět. A to přesto, že si jako boháč může užívat pohodlí. Namísto sladké zahálky či nanejvýš tak ještě dvorního intrikování však dobrovolně volí rozkoš spojenou se strádáním - poznávání světa. Ve třiceti, už jako významný diplomat a renomovaný vědec, vyrazil do Jižní Ameriky, do míst, kam dosud Nešpanělé vůbec neměli přístup, do míst, kde se i Španělé ztráceli jako na běžícím pásu. Během pětileté cesty, kterou podnikl s francouzským botanikem Aimé Bonplandem, mimo jiné utvořil světový rekord, když téměř vystoupil na tehdy nejvyšší známou horu světa Chimborazo (pravděpodobně do výšky 5877 metrů, tedy 433 metrů pod vrchol). O lesku i bídě jeho počínání a koneckonců i o okolnostech poznávání vůbec snad nejlépe vypovědí dvě věty z cestovního deníku: "Krvácely nám dásně a rty a chtělo se nám zvracet... Seřídili jsme tlakoměr." O objemu získaných informací opět jen jediný příklad: Humboldt objevil šest tisíc dosud neznámých rostlinných druhů. O svém pětiletém latinskoamerickém putování pak Humboldt napíše dlouho nepřekonané dílo: třicetisvazkový monument s názvem Kosmos. O jeho zajímavosti svědčí i to, ža některé tam uváděné zážitky a názory jsou v umělecké parafrázi citovány v Goethově Faustovi. Pojem elektronu coby nosiče elementárního elektrického kvanta byl ražen od konce minulého století. V září 1909 zveřejňuje všestranný americký fyzik Robert Andrew Millikan první práci, ve které experimentálně určil náboj elektronu. Za což posléze dostal Nobelovu cenu. Po čtyřech letech intenzivních pokusů vzlétá 14. září 1939 helikoptéra konstruovaná ruským emigrantem v USA Igorem Ivanovičem Sikorskim. Snad není tak docela první na světě, ale během 2. světové války se osvědčí natolik. že se stane východiskem pro další vývoj vrtulníků.
13. září 1959, necelé dva roky po první umělé družici Země, dopadá těleso vytvořené lidskou rukou na Měsíc. Je jím sovětská sonda Luna 2 (Luna 1 se netrefila). Do poslední chvíle vysílá informace o okolí, prokazuje například, že Měsíc nemá magnetické pole a radiační pásy. Po Jáchymu Šternberkovi (roku 1790) a dalších mužích vstupuje 16. září 1849 do klubu českých balonistů první žena Magdalena Eichhornová. Společně se zkušeným vzduchoplavcem Karlem Kirschem vzlétne v pražské Stromovce a přistane ve V elké Chuchli.
17. září 1764 se v nizozemském Groningenu narodil John Goodricke (zemřel 1786). Již v osmnácti napsal o proměnlivé jasnosti hvězdy Algol, že ji lze "stěží vysvětlit jinak než periodickým zakrýváním Algolu tmavým tělesem, jež kolem něho obíhá". T ím de fakto objevil existenci fyzických dvojhvězd. Do konce svého krátkého života tento od narození hluchoněmý astronom objevil ještě další dva druhy proměnných hvězd.
13. září 1959, necelé dva roky po první umělé družici Země, dopadá těleso vytvořené lidskou rukou na Měsíc. Je jím sovětská sonda Luna 2 (Luna 1 se netrefila). Do poslední chvíle vysílá informace o okolí, prokazuje například, že Měsíc nemá magnetické pole a radiační pásy. Po Jáchymu Šternberkovi (roku 1790) a dalších mužích vstupuje 16. září 1849 do klubu českých balonistů první žena Magdalena Eichhornová. Společně se zkušeným vzduchoplavcem Karlem Kirschem vzlétne v pražské Stromovce a přistane ve V elké Chuchli.
17. září 1764 se v nizozemském Groningenu narodil John Goodricke (zemřel 1786). Již v osmnácti napsal o proměnlivé jasnosti hvězdy Algol, že ji lze "stěží vysvětlit jinak než periodickým zakrýváním Algolu tmavým tělesem, jež kolem něho obíhá". T ím de fakto objevil existenci fyzických dvojhvězd. Do konce svého krátkého života tento od narození hluchoněmý astronom objevil ještě další dva druhy proměnných hvězd.
