Výpravu z Československa pohřbila lavina v červenci roku 1990. V pohoří Pamír tehdy zahynulo 43 lidí. Tragédii v horách přežili jen dva muži - Rus Alexej Koreň a Slovák Miro Grozman. Ten druhý si život zachránil, když sestoupil o tisíc metrů níž do základního tábora jen v ponožkách. Trvalo mu to několik hodin.
Našli i Čechoslováky?
"Agentura IA24.kg informovala o nálezu ostatků čtyřiceti těl. Jsou ve velmi špatném stavu. Kyrgyzská strana je ale zdrženlivá, nejprve musí udělat rozbory DNA, teprve pak bude jasné, zda ostatky skutečně patří těm 43 mužům, kteří zemřeli roku 1990 a mezi nimiž byla i expedice z Banské Bystrice," řekla MF DNES Světoslava Danešová, konzulka velvyslanectví v Kazachstánu, pod jejíž kompetenci spadá i Kyrgyzstán.
Kyrgyzské úřady oznámily, že budou do poloviny roku 2009 shromažďovat archivní údaje o pohřešovaných. A naznačily, že všechny ostatky zřejmě nebudou moci ve vysokohorském terénu ani posbírat.
Leninův štít, který se od července 2006 jmenuje Pik abú Alí ibn Síná podle arabského jména středověkého přírodovědce Avicenny, totiž svou relativní bezpečností táhne dobrodruhy. A k tomu, aby na jeho hřebeni zahynuli, nemusí ani dojít k zemětřesení v Afghánistánu, jako v roce 1990, kdy se na základní tábor profesionálních horolezců z dvaceti zemí světa sesunul utržený svah.
"V lezecké terminologii je ta hora ,choďák‘. Protože není moc nebezpečná, táhne davy lidí. V sezoně na vrchol dojde 5 až 10 lidí denně," říká Tomáš Večl, který vrchol dobyl v roce 2005.
"Naše expedice narazila na mrtvého Poláka. Ležel tam už asi tři týdny, jeho kolegové se na úpatí hory snažili kontaktovat rodinu a zajistit nějakou expedici z Polska, která by jej snesla dolů," vypráví. A nebyl to jediný pohled, z nějž českou výpravu zamrazilo. "O kus dál jsme zase našli starou botu s kusem kosti. Musela to být alespoň třicet let stará památka," odhaduje Večl.
Těm neschopným pomohou horští vůdci
Hora, na níž ještě před pár lety stála busta Lenina, je cílem mnoha západních turistů, kteří už sice mívají profesionální vybavení, s jejich kondicí to ovšem bývá horší. A mnohým chybí i zkušenosti.
"Těm neschopným většinou pomohou místní horští vůdci, kteří jim všechny věci nahoru vytáhnou. V horách jsme ale potkali třeba i Rusa, který neměl stan a jehož kolegové zůstali daleko pod ním. Neměl kde přespat. Kdyby ho naši kolegové nevzali do stanu, asi by umrznul," říká Večl. V závěrečné fázi, kdy se stoupá po hřebeni na tádžicko-kyrgyzské hranici, už není úniku. Když se změní počasí a do štítů se opře vítr, není se podle horolezců naprosto kam schovat.
Řada lezců amatérů podceňuje i pořádné boty a rukavice. A tak i na českém internetu píší dobrodruzi třeba o tom, jak jim museli po příjezdu amputovat osm článků prstů u nohou. Texty doplňují fotografie fialových omrzlých končetin - suvenýru z Leninova štítu.
