„Je to jako pláň sopečného prachu, je to jiný svět,“ vzdychá zedník Félix Rodríguez, který odstraňuje černý písek ze střechy svého domu. Tento obyvatel La Palmy, který musel kvůli erupci uprchnout, patří mezi tisícovku lidí ze 7 000 evakuovaných, která dostala tento týden povolení vrátit se domů.
 |
Jako mnozí další však nemůže hned spát ve svém domě. Kromě popela, který pokryl dveře a cesty, je problémem chybějící voda z vodovodu. Během výbuchu byla také zničena jedna cesta v blízkém údolí Aridane, kvůli čemuž obyvatelé musí zdlouhavě objíždět ostrov. Jen tak se dostanou do míst, kam předtím cesta trvala tak pět minut.
Láva jako zázrakem ušetřila dům Félixe Rodrígueze, ale už nikoliv blízký hřbitov. Vidět jsou jen špičky pár náhrobků.
Erupce sopky Cumbre Vieja, která začala 19. září, byla prohlášena za ukončenou 25. prosince po deseti dnech neaktivity vulkánu. Láva zničila přes 1 300 budov a pokryla 1 250 hektarů, a to včetně sadů, kde se pěstují banány a avokádo, či vinic. Návrat komplikuje i to, že sopečný popel bude chladnout měsíce, řekl odborník ze španělského národního zeměpisného ústavu Rubén López.
Konec erupce po čtvrt roce. Sopka Cumbre Vieja nechala na ostrově spoušť |
Sedmapadesátiletá Carmen Acostová patří mezi šťastlivce, kteří v pondělí mohli po třech měsících strávených v hotelu spát doma. Říká, že je to dárek od Tří králů, kteří podle tradice nosí 6. ledna dary španělským dětem.
Její dům je velmi jednoduchý a má obvyklé rysy staveb v této části Kanárských ostrovů. Má jedno podlaží, sloupovou předsíň, kterou lemuje víno, modré zdi, sad a výhled na Atlantský oceán. Žijí s ní i její osmdesátiletí rodiče, kteří odpočívají mezi pytli s oblečením, jídlem a léky, které si přivezli z hotelu.
„Ještě toho musíme tolik vyčistit. S tím neskončíme ani za šest měsíců. Všude je prach a spousta odpadu. Je to hrozné,“ stěžuje si Acostová.
Černé stromy s ovocem
V oblastech zasažených erupcí popel pokrývá i kmeny ovocných stromů, jejichž koruny se podobají keřům. Zdravotnice v důchodu María Zobeida Pérezová Cabrerová popisuje šok, který zažila, když se přijela podívat na dům svých rodičů.
„Bylo to hrozné, jako hřbitov,“ říká osmašedesátiletá žena. „Vše, co bylo vidět, bylo černé, nešlo rozeznat půdu od střechy a stromy také byly černé,“ říká, zatímco svižně jede s kolečkem naplněným popelem, který vysype pár metrů od domu. I přes zdlouhavou práci, která ji s manželem čeká, zůstává naladěna optimisticky. „Vše, co dnes odvezeme, už tady zítra nebude,“ říká.
3. listopadu 2021 |
Jorge Díaz Hernández vede přes deset let rodinnou banánovníkovou plantáž. Podobně jako další tisíce evakuovaných neví, kdy se bude smět vrátit domů, protože jim úřady stále nesdělily datum, kdy skončí evakuace.
„Je to otázka za milion eur,“ krčí rameny tento šestatřicetiletý zemědělec, jenž stojí na vrchu hory Las Rosas v obci Los Llanos de Aridane. Během erupce často chodil na tuto horu, zaplněnou lidmi, kteří zvědavě pozorovali sopku. Ujišťoval se, že jeho statek stále stojí. Budovu láva ušetřila, zemědělec ale odhaduje, že odstranění škod bude trvat nejméně tři roky. A dodává, že má všeho dost.
Popílek ze sopky se nedá uklidit, pálí a dostane se i do pusy, zoufají Španělé |
„Hodím ručník do ringu, budu se věnovat něčemu jinému (...) Už předtím jsem byl vyčerpaný z toho, jak se zachází s pěstiteli banánů, z výkupních cen, nákladů na vodu a mnoha dalších věcí. Ale toto je přesně ta kapka, kvůli které přeteče džbán,“ říká.
„Sopka byla jako představení v tomto dramatu, alespoň jsme něco měli. A teď to skončilo,“ říká. „Byli jsme jako na nebesích, a teď jsme se střetli s realitou.“
3. listopadu 2021 |
