Ten měl premiéru tento týden v Británii.
V úvodní scéně nastupuje mladý student 11. září 2001 v Newarku v New Jersey do letadla a telefonuje své přítelkyni v Německu. "Miluji tě, miluji tě, miluji tě," opakuje.
Dívce, šestadvacetileté studentce z Bochumi, na tom nebylo nic divného.
Měli pár týdnů před svatbou, snoubencovi rodiče již koupili svatební dar (úplně nový mercedes) a volali si takto skoro každý den. Odpoledne však sedí studentka medicíny před televizí s ústy dokořán.
Celkem čtyři letadla se ten den ráno zřítila v USA. V jednom z nich seděl její snoubenec. A jako by to nestačilo, televize ukazuje jeho fotografii mezi dvěma desítkami pravděpodobných pachatelů.
Uvnitř teroristovy mysli
Zijád Džarráh nepůsobil na první pohled jako fanatik. Vlastně tak nepůsobil ani na druhý či třetí pohled.
Vlastnil sportovní vůz, chodil do nočních klubů, pil alkohol, a přestože si naplánoval svatbu podle islámských obyčejů, neodpíral si předmanželský sex. Narodil se v Libanonu do bohaté rodiny s mnoha domy v Bejrútu.
Rodiče nebyli praktikujícími muslimy a Zijád chodil do katolických škol. V roce 1996 odjel studovat do Německa. Krátce nato se v jeho mysli muselo odehrát něco neobyčejného.
Nyní vyvstává před autorem Ronanem Bennettem nepřekonatelný problém: nikdo - jeho nevyjímaje už přesně neobjasní, co se vlastně stalo. Bennett však učinil pokus a se spoluautorkou Alicí Permanovou po dva roky rozebíral všechna dostupná fakta.
Z nich vyplývá zhruba následující: Džarráh nebyl životem ve východoněmeckém Greifswaldu vůbec nadšen. Hospodářský úpadek, chlad a nevšímavost okolí, absence přátel - jedinou útěchou mu byla láska k Aysel Senguenové, jejíž rodiče pocházeli z Turecka.
Nebylo jim však dopřáno žít pospolu. Aysel odjíždí na univerzitu v Bochumi a Džarráh se na počátku roku 1998 objevuje v Hamburku, aby zde studoval letecké inženýrství.
Tehdy se také poprvé setkává s radikálním islámem.
Co všechno se musí stát, aby se z poměrně svobodomyslného mládence, využívajícího vysokorychlostního internetu a dalších výhod západní civilizace, stal sebevražedný pilot, jenž si klade za cíl tuto civilizaci zničit?
Na počátku byla samota
Podle Bennetta to bylo několik věcí. Na počátku zřejmě stála již zmíněná samota, která Džarráha hnala do mešity za svými krajany.
Zde se seznámil s Muhamadem Attou a Marvánem Šihhím, dalšími atentátníky. Autoři scénáře až při natáčení filmu docenili jistý aspekt islámu, jímž je obrovská solidarita s ostatními.
"Pozoroval jsem poradce, jak herce svolává k modlitbě, radí jim, jak se dotýkat chodidly, takže mezi ně nic nepronikne - a budou moci vzdorovat i ďáblu." Byla tu též důmyslná propaganda.
Al-Kajda skrze prostředníka bin Šibha promítala studentům filmy o masakrech muslimů v Bosně, Čečensku a Palestině. Výsledkem bylo, že Džarráh na podzim 1999 odjel do Afghánistánu, kde se pod taktovkou teroristů plazil s puškou AK47 pod kotouči ostnatého drátu.
Aysel nebyla z Džarráhových nových přátel vůbec nadšená a docházelo k častým hádkám, zvláště když jí začal vytýkat přílišnou vlažnost ve víře. Cesta do Ameriky na jaře 2000 však krizi zažehnala.
Věděl Džarráh, do čeho se řítí? Podle Bennetta se to již mohl domyslet. Každopádně během Džarráhovy cesty do Německa a Libanonu v létě 2001, kde začal připravovat svatbu, Atta svého kolegu podezíral, že se chce z úkolu vyvléci.
Nikdy se již nedozvíme, jaké páky Al-Kajda nasadila, aby Džarráha přiměla dát přednost "nebeskému ráji" před pozemským štěstím. Letadlo United Airlines č. 93 letící 11. září 2001 z Newarku do San Franciska odstartovalo s 50minutovým zpožděním, takže posádka byla varována před možným únosem dvě minuty předtím, než k němu skutečně došlo.
V kokpitu se strhla rvačka, která skončila pádem letadla do polí Pensylvánie.
Džarráhovo letadlo jako jediné minulo cíl.
Více o organizaci Al-Kajda ZDE
